úterý 26. dubna 2011

ÚTĚK K MONICE

Utečeme spolu, co ty na to? Do Luhačovic na prodloužený víkend se slevou. Pojeďme do lázní, ale na procedury nepůjdeme, leda snad masáž. Projít se po okolí, najít Jezírko lásky, degustovat kavárny pro důchodce a ochutnat úplně moravské vrabce v zaflusaných hospodách. Můžeme taky vykoupit lázeňské oplatky, chceš?

Do skříní se dá vlézt i na Moravě.
Vezmeme i plnoštíhlého kocoura. Tuším, že v penzionu Monika mají zvířata rádi - a kočky především. "Pořád mi utíkaly, tak jsem kolem zahrady nátahl elektrický ohradník, jako pro kravky, tož a pak už neutíkaly," zazubí se jediný zaměstnanec penzionu, nebo Moničin nevolník, nevím. Kocour bude v bezpečí. A my půjdeme třeba na procházku do okolí.

V lázních byl i pan Tau s chotí.
Penzion je určitě nedaleko křižovatky, která má tvar lázeňské oplatky. Na druhém výjezdu povede naše cesta na kolonádu. Na konci března se probouzí jaro i lázně. Na břehu potoka usednou hejna kachen, do špinavé vody pod přehradou se jim nebude chtít. Do bižutérie a do velmi módních krámků zamíří první lázeňské babičky.

Maruška na cestě na konec světa.
Projdeme kolem všech těch Jurkovičových domů lesíkem nahoru k hrázi. Nebe bude mít barvu bahna ze dna vypuštěné přehrady, v kterém se už několik měsíců rochní bagry a tatry. (Hoteliéři lomí rukama a úpí: Kdy tohle skončí? Snad ještě před sezonou, strachují se.)

Zamíříme do vesnice, která sama o sobě na informačních tabulích hrdě prohlašuje, že je na konci světa. V takové vesnici budou mít nejspíše hospodu zavřenou, jsem si jist, že to tak bude.

Secesní vila komunisty a kosmunisty?
Přes městys zvelebený nejspíše za peníze Evropanů a kosmonautů se vrátíme ke zvířeti. Rádo nás uvidí, ještě radši uvidí granule, ale taková už prostě černá tlustá zvířata jsou. V noci bude samou láskou skákat po skříňkách a kňučet. A provozovatel elektrických ohradníků jej bude zvenku nenápadně sledovat. "Tož, opravdu není čistokrevný? Má jakousi papírovou hlavu," bude se nás snažit přesvědčit, abychom jej svěřili do jeho chovu. Ale my ne.

Silné mažoretky na náměstí ve Zlíně.
Budeme se mít rádi, a mimoto další den pojedeme do Zlína. V zoo budou mít v podstatě celý svět, v kině zhlédneme koktajícího charakterního herce a před ním korpulentní mažoretky a adolescentní dechovku hrající Těžkej Pokondr, to bys nevymyslel.

Jezírko lásky taky vyčistily europeníze.
A pak bude načase s útěkem skoncovat. Musíme ještě najít takzvané Jezírko lásky. Ponořením jednoho z prstů do jeho modravé vody se totiž zaručuje vzájemná partnerská věrnost a dlouhotvající štěstí. Aby se jeho energie nevyčerpala, je jezírko v poloilegalitě a musí se k němu přes pole, louky, lesy a frekventovanou silnici.

Nestihneme akorát Buchlov. Ten se totiž otevře až začátkem dubna, a to my už budeme zpátky. Ale tak snad příště.

text a fotky Řízek