TROCHU SMOLNÉ UTKÁNÍ

Opět po týdnu jsme se sešli na utkání 7. hanspaulské ligy, tentokráte na Hanspaulce. Soupeřem nám byl tým MESTEK 97. Plni optimismu, stále ještě namlsaní z předchozí šťastné výhry v úvodním zápase jsme se jako obvykle shromáždili před radotínským nádražím. 

Už od počátku bylo jasné, že sestava bude dost pozměněná, chyběl Marťas, Rádoš a Vašek. Nastoupil naopak Basítek. Hlavně absence Vaška, který uvízl někde v Lounech, a jeho předzápasového projevu byla velmi důležitá. Soupeře, který od počátku působil fotbalověji - sestoupil z 6. ligy kvůli odečtu bodů -, jsme v úvodních 15 minutách k ničemu nepustili. Šance Basítka, Kajetána a ostatních zůstaly nevyužity.

Zde nutno poznamenat, že soupeř měl konečně brankáře, který se minimálně vyrovnal naší gólmanské jedničce, Řízkovi. Tak po našich nevyužitých šancích přišlo neštastné sklepnutí Štěpána soupeři na nohu zhruba v úrovni pokutového kopu a Řízek byl bezmocný. Naše hra dostala vážné trhliny, soupeř byl velmi důrazný, rychlý a tvrdě střílel z každé pozice.

Smůla pro nás, že další gól vstřelili soupeři po namazání od Zdeňka a vzápětí třetí po nešťastné teči Luboše. Čtvrtý gól byl výsledkem naší tristní hry a špatné psychické pohody. Přesto jsme již do poločasu neinkasovali.

Druhou půli soupeř přestal hrát, naše šance narůstaly a bylo jen otázkou času, kdy se i nám podaří vsítit branku. Zde opět musím objektivně dodat, že soupeř měl šance, ale buď je zmařil vynikající Řízek, nebo skončily na mnohem lépe hrající obraně. Tyto skutečnosti měly za následek, že za 15 minut druhé půle to bylo již čtyři dva.

Nejprve po nádherném vyšachování obrany soupeře skóroval kanonýr Péťa, poté po neméně krásné akci Basítek. Poté se hra změnila, soupeři se mezi sebou hádali a my neproměňovali šance. Musím pochválit také brankáře soupeře, neboť to byl hlavně on, kdo držel ke konci utkání přijatelný výsledek pro soupeře. Hlavně jeho zákrok po Štěpánově střele při mém clonění byl z kategorie snů.

Tak jsme nakonec prohráli, ale stydět se nemusíme, soupeř byl fotbalovější, a to se vším všudy, co k tomu patří. Tedy tvrdá důrazná hra na hranici pravidel, kterou neviditelný rozhodčí pouštěl. Tvrdost pocítil zejména Luboš a pak já. Po zásahu do stehenního svalu kolenem brankáře nemohu téměř chodit, momentálně mám celé stehno jednu velkou odpornou modřinu a velmi to bolí.

Tak doufám, že to nebude na nějaký delší sportovní výpadek. Domnívám se, že pokud budeme hrát tak jako tento zápas, vyvarujeme se chyb v obraně na začátku utkání a začneme proměňovat šance, tak se můžeme udržet, což je náš cíl.

Každý zápas je ale jiný a my vždy hrajeme to, co nám dovolí soupeř. Minule jsme měli štěstí, teď zase trochu smůly, ale to k fotbalu patří.

text a autoportrét Vlastík