úterý 28. dubna 2009

BRÁCHOVI.


Na úplném konci se začíná jen těžko. Nevím, jak se s tím srovnám. Stejně jako nemám tušení, jak s tímhle naložit. Psal jsem už o lecčem, především o sobě, o skvělých výletech, nezapomenutelných ostudách, o porážkách amatérských i placených sportovců. O tragédiích u nás i ve světě. Nekrolog ale nikdy ne. Ten neumím a taky psát nebudu.

Chtěl jsem Ti hlavně říct, že mi tu hrozně chybíš. A že je mi to celé strašně líto. Když o tom, že tu už nejsi a nebudeš, zas a znova přemýšlím, utíkám se schovat do banality vzpomínek. Ne do těch nejčerstvějších, bolestivých, hodně daleko odsud.
Byl jsi můj první kamarád. To bylo sice dáno biologicky, ale i tak Ti to nikdo neodpáře.

A hrozně jsme se rvali. Než jsi málem umřel potom, co jsem já vymyslel tu blbinu s převáděním kol přes lávku, ještě dneska mě to mrzí. Pak už jsme se prali méně.
Vzpomínám, jak jsme plácali na pískovišti silnice a půjčili jsme si cement, aby nám to lépe drželo. Snad na to nikdy nikdo nepřišel. Jak jsme šli na tenis a někde jsme nechali rakety. A jak jsme se takhle malí na Vltavě brodili pro nákup, zakecali jsme se a zapomněli zaplatit.

Jak jsem si rozrazil bradu o zeď, když jsi mě roztočil na křesle, a já ti pak zase na oplátku urazil činkou kus zubu.
Měli jsme hrozně moc plyšáků a Zvířecí království, královnou byla lvice Elza, co ji máma našla u popelnic (a vyprala), a prezidentkou byla kočka Chlupačka, asi aby jí to nebylo líto. A pak jsme přišli na náš první slavnostní oheň ve fialových teplákách.

A potom jsme nějak rychle vyrostli, byl jsi můj vyšší, hezčí a blonďatější brácha, podnikali jsme jiné akce - třeba tu ostudu v Lounech - a já ti spoustu věcí záviděl. Už jsme neseděli spolu v lavici a nemohli jsme se trumfovat, kdo přinesl víc jedniček a méně poznámek. Nicméně nejspíš bys to vyhrál. Jako jsem si myslel, že vyhráváš vždycky, když nás život bolel.

Chci vzpomínat dál, ale chtěl bych s tebou. Takhle to není ono. Nevím, kde teď jsi, ale doufám, že je Ti tam lépe než tady, protože tady je hořko.


Mám Tě rád a nikdy nepochopím, že jsem ti nestihl říct, jak byly ty roky s tebou skvělý.


Tvůj

Řízek





Žádné komentáře:

Okomentovat