MILANOVÉ A PETR NA KOLECH

text Milan, foto Milan a Slipouš

Máme tu jaro. V neděli prý bylo sluníčko tak pilné, že padaly teplotní rekordy. Co se ale týče mě, po sobotní oslavě nemohla být o nějakém lámání rekordů vůbec řeč, snad leda v lenošení. V deset mě probudilo Petrovo prozvánění, smluvený signál, že už mám skočit s kolem do výtahu. Kupodivu jsem se vypotácel ze vchodových dveří celkem záhy – asi po patnácti minutách zběsilé přípravy, a dokonce s přilbou, cykloflaškou a plnými dušemi.

Já, můj celkem starý kamarád Petr a můj celkem nový kamarád Milan (neplést se mnou) jsme vyrazili za pozdního a velmi slunného nedělního dopoledne. „Tam je vždycky bahno,“ tvrdil Petr, ale přesto jsme vyrazili na cestu okolo Měsíčního údolí. A bylo tam. Když jsme se z něj konečně vyrochnili, vynutil jsem si pauzičku. Jak jsem si tam tak ležel, okolo jezdili cyklisté, před kterými se zřejmě bahno uctivě rozestupovalo jako dveře na fotobuňku, protože na rozdíl od nás měli kola jako z myčky, a já čekal, až se uklidní mé rozzlobené bříško, a v duchu jsem děkoval té prozřetelnosti, že jsem se nestačil nasnídat.

Naštěstí jsem byl za pár minut fit a mohli jsme vyrazit do Chotče, kde jsme se marně dovolávali: „Kájo!“ a s Kájou Popkovou to ani nehnulo.

Za Vysokým Újezdem byla studánka. S chutí jsme se napili, vždyť měla jen tři kolonie! Aspoň to tedy tvrdila vývěska. A konečně, u té lesní oázičky, přišla řeč na hospodu. Do Bubovic to byl už jen kousek a brzy jsme seděli na zahrádce a hledali živiny v pivu, polévkách, utopencích či bramboráčcích.

Kluci byli tak hodní, že mi na místním letišti domluvili leteckou show, takže jsme viděli větroně, startující letadýlka i parašutisty a rogalisty, to vše pohodlně ze sedel svých bicyklů během cesty dolů do Dobřichovic.

Podél Berounky pak, když počítám i nás, jeli do Radotína přesně milión a tři cyklisté. A z toho nula až jedna pěkná cyklistka, a to opět včetně nás.

Ještě jsme si koupili něco na zub v proslulé mokropeské pekárně a ukrojili jsme posledních pár kilometrů domů – a dohromady jsme jich najeli bezmála padesát.

Tak zase příště, s Milanem, Milanem, Petrem a…?