Určitě ne!
Řešení je jinde. Totiž ve fúzích, kterými vznikají neotřelé kombinace. Stejně jako před časem někdo úspěšně spojil box se šachem, dá se postupovat takřka do nekonečna. Klasickou turisťáckou míchanou hrou je žvejkaná, pojmenovaná po svém duchovním otci.
Žvejkaná se hraje se dvěma míči, čímž se pravděpodobně odlišuje od všech ostatních her na světě. Do jednoho se fotbalově kope a druhým se házenkářsky hází. Pro případné televizní kamery je skvělé, že se jen málokdy stane, aby oba míče byly najednou v autu.
Tím pádem se pořád něco děje, vznikají hloučky kolem branek a obou míčů a sledovanost stoupá. Tuningová varianta počítá s tím, že vsítit gól kopacím míčem je pro neodborníky zpravidla složitější, a proto je taková branka honorována dvojnásobkem bodů.
Děti hru mají rády, a tak se hrává často. Možná i kvůli nesmírné divácké atraktivitě jsme tentokrát hráli všichni s nimi. Na jedné straně se tak borci typu metalisty Hory a Kokose, borce s nejbolavější střelou na světě, snažili spolu s jejich většími kamarády Milanem a Alexem neprohrát s námi. Já jsem byl hendikepován dlouhou zimou, sedavým zaměstnáním a cyklistickými podkůvkami, ale měl jsem kanonýra Páju a celou řadu nadějných hráčů žvejkané, třeba Vojtu a Torpéda. Po neuvěřitelně vyrovnaném průběhu jsme zvítězili asi 27:23, ale dyk je to jedno.
A proto se nenechte zmást tou fotografií nahoře. Skutečně je to přehazovaná (žvejkanou neměl kdo fotit). Přehazku však v budoucnosti velmi pravděpodobně nahradí její kombinace s ragby či něčím hodně nepodobným.
text a fotka Řízek
.JPG)
