Podle počtu aut jsme předpokládali, že škodovácké parkoviště bude plné. Tak jsme focuse zaparkovali trošku dál, došli jsme to... A parkoviště ještě zdaleka zaplněné nebylo.
Tak jsme se konečně dostali mezi houfy lidí dovnitř, a po diskuzi jsme vstoupili do první haly, a to tuším byla lisovna. Řekl bych, že součástky se všem líbily rovnoměrně, až na Lukyho, kterému se líbil jistý blatník, se kterým by ten stávající na své fabii nejspíš nahradil. Škoda, no. Po delší prohlídce přes tu halu jsme narazili na další krásnou věc. Ovšem to nebyla soušástka, ale závodní vůz pro rallye.
Čas plynul dál, a my jsme se s Vaškem snažili marně přijít, odkud všichni ostatní berou lahve s Coca-Colou nebo Fantou, protože je měl snad každý pátý člověk. Jak jsme vyšli ven z haly, řešení naší malé hádanky bylo na světě. Venku stálo nespočet kiosků, které prodávali to stejné. A to Coca-Colu za 15 korun a podobně levný humus.
Netřeba se divit, že u nich byla obrovská fronta. Věc, která mne snad zaujala z celé naší výpravy nejvíce, byl simulátor nárazu auta v rychlosti 30 km/h. Lukáš, já, dokonce i Václav (!) jsme se nebáli, a zvládli jsme to. Ale nutno podotknout, že se holky měly čeho bát - Luky si před tím, než do simulátoru vlezl, o tu stejnou věc pěkně narazil palec. Ještě že ne zase kotník.
Poté jsme prozkoumali motorárnu, s jediným pánem, který nám o dané hale (a nejen o ní) něco řekl, a našli jsme venku hrát Monkey Bussiness. To bylo něco pro Marušku. Při odchodu z fabriky jsme akorát slyšeli hrát Pehu, Lukáše ptajícího se prodavačky s reklamními předměty, jestli nemá pro Marušku kalhotky s logem fabie (a neměla!), a konečně v autě jsme si na chvíli mohli oddychnout.
Pak jsme se vydali do Mladé Boleslavi hledat oběd. Ve třetí restauraci se na nás konečně usmálo štěstí. Nakonec se po obědě ukázalo, že jediný spokojený se svojí svíčkovou jsem byl já. Po prohlídce místního super náměstí a místního zmrlináře jsme se konečně vydali směr Praha.
Řekl bych, že se každému výlet moc líbil.
text Citri, fotky Řízek a Maruška
