středa 26. srpna 2009

TÁBOROVÝ SOFT



Za všechny body

text Venál a foto Řízek

Jak tomu poslední dobou bývá, náš tábor má několikero vrcholů. Jedním z vrcholů se za poslední dva roky stal mimo jiné i soft. Tato turnajová bitva, ve které bratr nezná bratra a sestra nezná sestru, je, dle mého názoru, každý rok čím dál tím lepší, napínavější a vyrovnanější. Letos tomu nebylo jinak.

Ovšem letos se ne a ne s holkama srazit na datu. Dalo to opravdu dost práce, abychom se navzájem sehnali. Vždy to na něčem kikslo, většinou za to mohlo nepřející počasí, či absence kvůli vícedenním výletům atp. 

Pak jsme se už přeci jenom dočkali a na začátku třetího týdne jsme to mohli pořádně rozjet. Táborníci, nástup do deseti. Máte mety? Šup, kapitáni, stříhněte si. Kdo vyhrál? Takže já si volím… Výběr měli kapitáni celkem velký, přes táborníky po vedoucí až po želvy.

Začátek zápasů dost ovlivnilo, že se někteří vedoucí mohli do svých týmu připojit až po prvních odehraných zápasech, tak jako tomu bylo třebas v případě moji maličkosti a Mildy. Po prvních úspěšných hrách, kdy na týmech bylo vidět jejich nasazení, se pomalu a jistě přikradly i první prohry. To mělo za následek - věřte nebo ne - taktické porady prakticky při každé výměně. Je lepší meta zdarma, nebo ho nechat odpálit? Já jsem měl tu smůlu, že většina nadhazovačů stojící naproti mně mě trefila, tudíž jsem měl metu zdarma.   

Naštěstí jsme měli možnost spatřit i krásné odpaly v podání Matěje či Zyrteka nebo Petra. Jak se hra krátila, emoce byly na všech třech stranách více u moci. Naštěstí vše bylo v mezích fair play. Nejúspěšnější tým měl na svém kontě dvě výhry, jednu remízu a jednu porážku, což je podle mě docela solidní bilance. Ostatní týmy zde raději nebudu zmiňovat.

 Co vám ale prozradit mohu, z vedoucích kluků nikdo nebyl v onom vítězném týmu. Tak snad se za rok zlepšíme. Mějte se a na softu zase někdy. Sportu zdar a turisťáckému softu zvlášť.

Made by Venál 313 díky rodičům a ad hoc et viz major občan to kosořský.


pátek 21. srpna 2009

PRO BREJLE


Jednodenní výlet do Benešova a okolí
text a foto Řízek

Byla sobota, nikdo po nás nic nechtěl, a tak jsme vyrazili pro brejle. Čekaly na nás v Benešově, stačilo si je jen vyzvednout - a zaplatit. Spolu s nimi se na nás těšilo dechberoucí vedro, které se dokonce prodralo i skrze klimatizaci. Naštěstí lze vždy stáhnout okénko, když klika zrovna nezůstane v ruce.

Ve městě samotném asi do rána slavili, soudě podle odéru linoucího se z alejí. Ale to jen tak bokem.

Protože předání brýlí je obřad tajný a dobře vidoucí lidé se k němu nepřipouští, řidič musel zůstat na náměstí. A kochal se kašnou. Puberťáci jejím prostřednictvím prázdninově balili puberťačky, ty se jim však pod chladnou vodu dostat nepovedlo, k jejich a částečně i mé smůle. Naopak kudrnatý psík se vykoupal, jakožto i my, jen za dlouho a někde úplně jinde.

Když se Maruška vrátila s novými skly, koupili jsme si lehkovážně jahodovou obrzmrzlinu. Ta byla tak dobrá, že posléze zchladila i odpadkový koš.

Zdoláme Konopiště? Prošli jsme rozpáleným městem a nekonečným předměstím, přívětivým parkem s celou řadou chladných stínů a vzácných dřevin, kde si lze splést buk s dubem a tis s jalovcem, a také špalírem svateb. Bylo zrovna osmého osmý, zřejmě i takové estetické datum může hrát svou roli a přemluvit lavírující dvojici. Vlastík má šanci hned 9. 9., ale nevsadil bych si na něj.

Obdivovali jsme se nádheře nevěst, okázalosti jejich stafáže, a taky trochu medvědu v příkopu. Uměl docela pěkné kousky a měl rozkošnou barevnou podprsenku, přesto k němu nikdo nechtěl. Zato na lva se slečna ráda usadila, navzdory jisté podobnosti s mým kocourem, který ovšem nepatří mezi její favority. Ale je fakt, že pískovcová šelma nesmrdí, neskáče spícím lidem na obličej a nejí můry.

Konečně rybník. Nikdo se nekoupe, no a co. Zmocňuje se mě pocit, že na mém těle ulpívá jakýsi olejnatý film, avšak možná je to jen žabinec. Žena už je venku a třese se jak ratlík. Tak taky utíkám - čau, Benešove, díky a zase někdy.

neděle 16. srpna 2009

POTTER A SKLENĚNKY


Cvrnkání s mistry
text Janek, foto Řízek

Kdybyste byli kolemjdoucí Japonci, Angličani, Francouzi nebo jiná havěť, určitě byste se také pozastavili, podívali, podivili. Letná letní přivítala kuličkový turnaj. Abychom předešli nepříjemným sófá, kuličky jsou hra, ve které se snažíte docvrnkat své skleněnky do díry v zemi dříve, než soupeř.



Deset špičkových cvrnkačů si přineslo své náčiní, aby následně svedli nelítostný a krutý boj o hrnečky a dvoubarevné propisky.



Spolu s Marťasem, Milanem a Řízkem jsme poctili tuto akci svou návštěvou. A určitě jsme toho nelitovali. Turnaj začal asitakvedvě. Účastnil se mimo jiné nahý mistr světa, olympijský vítěz a Superman v jedné osobě a s tatínkem se přijel podívat také Harry Potter. Cvrnkalo se ve dvou disciplínách podle švýcarského systému. Tento systém se vyznačuje tím, že mu nikdo nerozumí, ale prej je spravedlivej.



Když se hrálo, panovala nad celým kolbištěm příjemná nálada, doprovázená občasnými lehce slaboduchými výkřiky čaroděje, který se zběsilým pohledem mával klackem a pokřikoval zaklínadla. Možná proto s jeho tatínkem nikdo nechtěl hrát. Jak jsem již naznačil, naše zábava budila značnou pozornost v očích kolemjdoucích turistů. Cizinci se podivovali, obdivovali, fotili a někteří odvážlivci se odhodlali a po krátké domluvě s tiskovou mluvčí si opodál vyrobili vlastní důlek, do kterého cvrnkali naše erární kuličky.



Až na dlouhé prostoje, během kterých jsem stačil koupit a sníst klidně i celého Kubu, mohu tuto akci pouze pochválit. Každý odjel domů spokojen a dokonce i s hrnkem, panákem, propiskou nebo třeba s konvičkou. Příště pojeďte taky. Jen se ale smiřte s tím, že vás budou bolet kolena.

pondělí 10. srpna 2009

LAN PÁRTY V UVOZOVKÁCH



Brambůrky a notebooky
text Řízek, foto Žvejk

Co se týče propojování počítačů a vytváření sítí, nejsme nikterak zvlášť zruční. Dalo by se možná říci, že při organizování našich občasných herních sezení postupujeme spíše nahodile, snad až chaoticky.

I tentokrát jsme našli vhodný azyl (Milanův bejvák), pětici odhodlaných hráčů a několik desítek balíčků chipsů. Takže nám zdánlivě nic nechybělo. Snad až na tu síť. A když se nějaká pokoutně našla a pomocí Zdeňulíny se podařilo zajistit, že každý plejer měl i „vlastní“ počítač, mohli jsme už po necelých třech hodinách intenzivního propojování začít slavit. A pařit.

Nejprve si musíme připít, když se nám to tak pěkně podařilo spojit. Vychutnejme si tequilu a spusťme Counter Strike, který navzdory své relativní primitivitě přímo svádí k zábavné střelbě do hlav kamarádů, zvlášť když Vašek-terorista vypadá jako skutečný Vašek-policista.

Ale ouha! Sousedovic síť, kterou jsme si „půjčili“, se ukázala být příliš slabou. To, že počítačoví hráči sem tam levitovali vzduchem, by ani tolik nevadilo, koneckonců na ně byl i legrační pohled. Jenže dramatické přestřelky příliš často přerušovaly chybové hlášky provázené zastavením koloběhu virtuálního světa. A to vadilo více.


A tak jsme se posunuli poněkud dále v čase. Paralelní závody ve hře Stunts, vytvořené kdysi na přelomu siluru a devonu, sice nezúčastněnému pozorovateli mohou připadat jako mírně úchylné, ale aťsi. Nebylo to vůbec špatné.

Stejně jako následující letní olympiáda. Možná že se odehrávala v Pekingu, i když třeba to byl už Londýn – jisté je, že zahajovací ceremoniál byl vyladěn do růžové, létali tam holubi a pohybovaly se nějaké kostičky. Ukázalo se, že nejrychlejší pravé zápěstí má hostitel, a to bylo klíčem pro zisk většiny medailí. Ostatně, taky je to atlet – jeho klikáním poháněná postavička dokázala prolétnout čtyři sta metrů překážek za pěkných 26 vteřin. A to už je co říct.

Upoutal také skok do výšky, tedy opakované pády závodníků zády na tartanovou dráhu a jejich následná bolestná grimasa, a pak moje neschopnost projet byť jen jednu branku při parkuru a první zatáčku na divoké vodě. Ale co. Stejně jsem na konci v hodnocení národů bral stříbro. Ostatní borci se více méně jen zúčastnili, ale jak říkal pan Coubertin, vo tom to je.

středa 5. srpna 2009

VE VILE, NA JACHTĚ A NA KOLE


Skandál
text Řízek, foto Randák

S třeskutým a třaskavým materiálem dnes přichází náš on-line občasník. Redakci se podařilo získat špionážní fotky několika prominentů, kteří si spolu užívali dovolenou v známém a atraktivním letovisku Dobrá Voda. Jedná se o tváře a těla dobře známé z byznysu, monopolů, dostihů a sázek a dalších deskových her.

Do redakce je přinesl neznámý vousatý muž zabalené do igelitové tašky a papíru od klobás, snad aby skandální obsah neprosákl. Obrázků máme tolik, že z nich časem uděláme i fotoalbum - další vousatý muž totiž svoje fotky poslal z mailové adresy registrované na Kajmanských ostrovech a podepsal se jako Kajman.

Zatím se spokojme se zjištěním, že pětice mužů a jeden pes v blaženém nicnedělání, popíjení a popojíždění na kolech strávila víkend v západních Čechách. Na trase se nevyhnula několika hospodám, koupání (a pobuřování), byla i v Kontantinkách, jak se v kraji říká, a v jakési Teplé. Tam mají klášter a pálivé jídlo. Kromě toho, jak z fotografií přímo vyplývá, muži navštívili i tajemný Jansův mlýn.

Další podrobnosti, jak nás známe, přineseme v dalších dnech. Kdybyste někoho z mužů poznali, nechte si to pro sebe.