sobota 29. ledna 2011

BĚŽKY, TYGR A DRAK

3+1 z Týdne jeli do Jizerek
text a mobilní fotky Řízek
 
Co opravdu prověří pevnost vztahu? Není to účast přítelkyně na narozeninové oslavě s kamarády ani večery v nucené společnosti Sexu ve městě. Ani návštěvy u tchyně, ha ha ha, nebo společné nakupování. Je to bezesporu výlet na běžky v Jizerkách.

Lidé jsou různí, někteří sobotu v zimě a potu neocení tolik, co jiní. Další se zase tváří, že lyžovat pojedou, ale nakonec vyměknou. Nakonec jsem se tedy snažil na běžkách odrovnat jen tři konkurenty z časopisu Týden, včetně Marušky.

Vláďa měl legendární artisky a péřovku, Vokurka byla celá windstopperová a nakažlivě nadšená. Já měl Kájovy dlouhatánské madshusy a hadry na kolo, debutující Maruška měla metr dvacet dlouhé běžky se šupinkami, na něž ještě někdo zlomyslně nanesl klistr, který jsme v několikastupňovém mrazu moc nevyužili.

Běžky se šupinkami mají tu nevýhodu, že neumí jezdit rychle. Do kopce to ještě jde. Vedle Marušky kráčí Vokurka, jejíž plíce jsou schopné udýchat kopec i nepřetržitý pokec z Nové louky až na Knajpu.

Je krásně. Není moc vidět, chvílemi sněží, ale je krásně. V Knajpě mají v akci čaj s rumem, Marušku zachaňuje liberecký párek a pomerančovka, na rozcestí ji přemluvím, aby jela dál. Měníme lyže; žena se na těch dlouhých stává královnou bílé stopy a jede jako tygr, tedy když se jede z kopce. Měním se na trenéra a motivátora. Tady se to láme. Kdo vydrží, vyhraje.

Po necelé dvacítce končíme v hospodě na Nové louce, pár metrů před koncem hází Maruška neuvěřitelnou tlamu a mění se v tygra. Scházíme se se zbytkem Týdne - se zpravodajstvím i publicistikou. Dlouhé čekání na volné místo kompenzuje fantastické všechno; od polévky přes kance po žemlovku, kterou tamní kuchařky povýšily z jídelnového blafu v gurmánský zážitek.

Jedeme domů, Liberec fabie projíždí smykem, na dálnici se dříme a Marušku budou pár dní bolet nohy a záda. "Docela se mi to líbilo," přizná po čase opatrně. Tenhle test jsme zvládli.

úterý 25. ledna 2011

ČEKÁNÍ V HOTELU UNION

Folkové Louny
text a fotky Řízek
 

Sobota večer, jedeme do Loun. Co tam, prokrista? Xavier Baumaxa, folkař úchylů, hraje a zpívá. Opravdová Vaškova přítelkyně tam bydlí, bude zde i její sestra, no a taky veslař Vašek. Naložíme do auta Marušku, Milana, Marťase a Kajetánovy běžky a pojedeme za další ostudou.

Ono to tentokrát nebylo zrovna valné vystoupení. Nejenom proto, že severočeský sprostý bard mě bavil před pár lety na prvních dvou deskách, zatímco koncert sestával spíš z té poslední. Především to bylo zoufale krátké!

Chlap, co má na internetu mrkací fotku.
Ostatně i ta cesta. Z okraje Prahy se dá skutečně jet pořád rovně a člověk dojede přímo do Loun, jen je občas potřeba vyhnout se nějakým dírám a výtlukům typu Slaného. Čas se pak dá zkrátit z dřívějších dvou a půl hodiny na příjemných čtyřicet minut, a to se vyplatí. Milanovi dokonce zbyl i jeden lahváč na zpáteční cestu.

Hotel Union? Zažil lepší časy. Málo lidí, rádoby mramor, šero, u zdí pár stolů. U jednoho seděla kapela, u druhého náckové, u třetího my. Kapela dlouze zvučila. Ukrajinský básník Em Rudenko posléze vyzval všechny v sále, i debilní holku v zelených kalhotách, aby uctili minutou ticha dva osvětlovače, kteří se měli cestou na koncert zabít v dodávce. A že se kvůli tomu začne o dvě hodiny později.

Svatý Mikuláš z Loun.
Vyvstaly otazníky, zda to nebyl slaboduchý vtip, na který jsme prostě jen nebyli naladění; googlili jsme tragickou nehodu dodávky v Černé kronice na iDnesu i v dalších už z principu méně kvalitních zdrojích. Úplně jistý si nejsem doteď, ale klonil bych se k tomu, že jo, se dvěma nácky jsem to rozebíral na záchodě a taky si mysleli, že jakože sranda. Tak jsme se obrnili trpělivostí a u stolu probrali všechno – od nechutných pěstních klínů po chlapa, který má na internetu mrkající fotku.

V Lounech se nikdy nevaří, místní tam jedí bagety a brambůrky. A pijí žatecké pivo. To se okamžitě stalo terčem posměchu muzikanta, který se svěřil, že už byl třikrát kakat. Kromě toho začal skutečně až před devátou. Oproti tomu, kdy jsem ho viděl naposledy, ztloustl, otupil hrany, přidal na umění – dokonce vystoupení odpálil jakousi kytarovou onanií na plíhalovsko-brabcovskou notu – a byl podstatně méně ožralý.

Čekání na umělce (ilustrační foto).
Hrál věci z nové desky, která mi připadá k neposlouchání a Marušce se líbí. Naživo se mi to líbilo také, možná i proto, že jsem ty skladby doposlechl až do konce. Debilní holka v zeleném a její partička pořád hlasitě mluvila, nebylo přes ně moc slyšet, a toho si všiml i Mistr, když chválil soustředěný poslech publika. „Až na jednu píču, která tu potřebuje řešit svoje problémy,“ utrousil zpěvák, ale myslím, že ho neslyšela. Ani B.B. King, syn A.A. Kinga, s nímž Baumaxa složil blues Kafkova Praha; ani Nedvěd, od kterého si půjčil Podvod a vytvořil jeho cikánskou verzi. Ani Pastrňák, jemuž naopak ukradl jeho cikánskou písničku a zblblé publikum ji považovalo za Baumaxův výtvor.

Z těch starých pecek zahrál jen Romale rap, Kultura je plná kultů a Držku v blátě, ještě pár lidí včetně zvukaře urazil a po asi hodině hraní „šel do prdele.“ A my vlastně taky, protože funkovou legendu Ovečky a ostatní jsme asi slyšet nemuseli, to radši ven do zimy a nejkratší rovnou cestou domů.

čtvrtek 20. ledna 2011

BÍLÁ ZA BÍLOU


Konec jedné éry, začátek další

text a fotky Řízek

Hrozně rád řídím malá bílá auta. Rád s nimi vozím Marušku, přátele, kamarády a kocoura do dáli i z hospody za rohem. A hrozně těžce se s bílými auty loučím, když je měním za další podobné. 


Felda byla kulturistka v upatlaném kabátu vyžilé líné knihovnice; její silný motor, sympaticky nepoddajný posilovač řízení, pár dalších tajných vychytávek a vymlácené tlumiče dělaly i z rutinní služební cesty do Kosoře něco mezi Dakarem a Monte Carlem. Jenže jedenáct let je mezi auty pomalu důchod a udržovat věkovitou krásku ve formě si žádalo nečekaně vysoká vydání.

Znáte Václava? Toho experta z primáckého Autosalonu, který dokonce svého času přerušil školu, aby mohl naplno pracovat jako pomocná síla v pneuservisu? Tak s ním jsme jednou jeli na lov aut na Moravu. Feldě se tam nechtělo, veděla, že tohle už je zlé a že jí do hustě popsaného techničáku jejího života brzo přibude další krotitel. Vzpomínky zůstanou a ještě jednou díky.

Cestou nám jednou varovně chcípla uprostřed ničeho, pak se odborník oddal spánku unavených expertů a moravské lány obalené neprostupnou mlhou proklimbal.

Moravský opel jsem si po nabušené feldě prostě nemohl koupit, byl velkej, pomalej, nemotornej a červenej a uvnitř vypadal jako holobyt po exekuci. Expert rovněž nesouhlasně zavrtěl hlavou a pak usnul. Jeli jsme dál.

Další lány, mlha, tiráky, pošmourno, gumová bageta a pančovaný benzín na pumpě uprostřed ničeho. "Hej, chalani, máme akci. Argentinské víno, hej jen za pětadvacet, hoši, no nekupte to." Nekoupili jsme to.

Krasavici jsem si vyhlédl na internetu, dva kovozemědělci provozovali v jedné vsi se zámkem a zdvořilými liškami něco mezi skládkou a autobazarem.

Tříválcový turbomotor šlapal jako hodinky na palubní desce traktoru, vše bylo až podezřele krásné. "Chalani, že jste to vy, tak jen pro vás a jenom dneska akce. Za takovou cenu, no nekupte to." Nekoupili jsme to, tutově to byla čórka s přetočeným tachometrem, navíc ten chlap byl imbecil. Ke všemu jsme měli asi padesát korun.

Pole, krávy, mrholení, dálnice. Konečně civilizace, expert se budí a loučí se, jsme doma. Volám Mírovi, že nechci další bazary, nechci další Moravu. Tentýž večer přijíždí naše princezna - malá, bílá, útulná a usměvavá a (promiň, kulturistko!) tak mladá. Žena se zamilovala na první pohled, nemohli jsme jinak než ji koupit.

A tak vítej u nás, malé bílé auto.

pondělí 17. ledna 2011

TŘI KOCOUROVY ROKY

O zvířátkovitém zvířátku
text a fotky Řízek 

Nejlepším přítelem člověka je - samozřejmě kromě Venála - bezesporu kocour Pepan. Jestliže mě paměť neklame, zvířeti by měly zanedlouho být tři roky. K tomuto pravděpodobnému jubileu přináším pár poznatků chovatele kočkovitých šelem, které by rozhodně neměl minout ten, kdo si třeba v budoucnu chce pořídit líného černého sedmikilového kocoura nebo něco podobného. Je to vlastně takový jeho medailon.

O přátelství 
Jak to tak bývá, náš vztah se s časem proměnil a pravděpodobně i trochu utahal. Přiznávám, v seznamu jeho nejlepších kamarádů jsem klesl až na druhou příčku na pozici krmiče. Máme teď trochu vztahovou krizi, kocour totiž teď zcela ostentativně upřednostňuje ženu. Navíc i žena čím dál otevřeněji upřednosňuje jeho.

"Mám k němu lepší vztah, než jsem mívala. Nicméně myslím, že celkově je náplň toho článku debilní," podotkla napůl diplomaticky Maruška. Kocour dříve spával na mé polovině postele rozložený na mých nohou, později se přesunul do středu, a nyní již chrní natažený vedle Marušky. A přízeň jí otevřeně projevuje i jinak. I ona jemu. Říká mu Mušátko a dává mu pusinky. Jsou to přelétavá zvířata.

O dietě
Josef je bohužel kastrovaný, což se na jeho fyziognomii podepsalo značně. Kromě toho, že je opravdu velký, je i opravdu mohutný. Na něj si žádná dieta nevyzraje. Když takovému tvorovi snížíte denní příděl na zanedbatelných pár desítek gramů drahého hubnoucího krmiva, zvíře se vám vysměje, protože svůj už tak jen symbolický pohyb omezí na polovinu, zbytek dne prospí a kyne klidně dál. Radím tedy rezignovat na hubnutí a za ušetřený peníz zajít s přítelkyní na několik dobrých večeří.

O hygieně
Josef je naštěstí kastrovaný, takže už nesmrdí. Jen po bytě trousí charakteristické chlupy v nezaměnitelné barvě. Nejlepší věc je takové to gelové stelivo, protože opravdu nepáchne. Respektive pokud páchnout začne, Pepan jako náročný uživatel okamžitě naznačí, že je čas na výměnu.

Ovšem i tak se nevyvaruje občasných hravých úletů, kdy označkuje nejoblíbenější Maruščinu kabelku nebo moje boty na bowling. Asi je to pomsta, ale vyznejte se v jeho omezených verbálních výrazech i gestikulaci.

O radosti
Když jsme ještě bydleli v Žabce, Pepanovou hlavní zábavou bylo lovení much. U Marušky, pravda, mouchy moc nejsou. Ale z okna je vidět na střechu a do parku, z lovce se tak stal pozorovatel. Sleduje ptáky a táhlými hrdelními tóny a důrazným boucháním ocasem do parapetu komentuje jejich přítomnost či prudké pohyby.

Jinak má rád rámusící míčky, chlupaté napodobeniny myšek a jakékoli šňůrky. Geniální Ježíšek mu přinesl věc, která snoubí všechny tři věci v jeden úžasný amalgám - myškošňůrkomíček (na snímku). Jenže jak je Pepan těžký a přelétavý, vydrží si hrát vždy jen chvilku. Pak jde spát.

Pepa je prostě bezva.

středa 12. ledna 2011

PROČ?

Sparta proti Moskvě, my proti zimě
text a mobilní foto Řízek

Na fotbal chodíme zadarmo. Obecně vzato, věci zadarmo jsou mnohem lepší než věci za peníze. Ostatně jsou zápasy, v nichž by si za své výkony hráči ani procenta z našich vstupenek nezasloužili; a leckdy jsou zajímavější samotné zápasy o lístky zadarmo.

Proto jsem se cítil jako olympijský vítěz, když jsem třímal v ruce tři volňáskové lupeny na podzimní tečku Evropské ligy Sparta - CSKA, které jsem po půlhodinovém pátrání ulovil v spletitém labyrintu chodeb sídla firmy, kde nyní pracuji. Taková věc se ve smečce velice cení.

(Nevyčíslitelnou hodnotu vítězství nikterak nesnižovali ani spratkové, kteří před stadionem na Letné pár minut po začátku zoufale dealovali stejné lístky za padesát či sto korun.)

Na fotbal zadarmo se obvykle chodí s Kajetánem a Václavem. To má ovšem své nevýhody, například tu, že druhý jmenovaný během hrací doby zřídkakdy mlčí. A hlavně z nějakých důvodů pokaždé familierně komolí jména veškerých hráčů, jako by s nimi hrával odjakživa fotbálek někde na plácku. Jako by si letití kamarádi navzájem přidělili přezdívky. Vašku, já budu Špíňák a ty třeba Kadlečák, abysme se nepletli, když seš taky Vašek, víš co.

- Luki, ten Kweukáč, toho je taky kus, ty stehna a tak, skoro jako Wilfríďák. Ten je taky jako ze Slonoviny? Nebo vodkud von jako je, co?
- Kweuke? Nevim.
- No a co říkáš na toho Blážu, že dneska jako nechytá? Nevíš, jestli třeba není ňákej jakoby zraněnej?
- Nevim.

Dementní fanoušci házeli koule na rozhodčího. Je to stejně prima, jak tenhle sport spojuje úplné primitivy s námi, neskutečně chytrými. Před námi seděl gestapák s kloboukem, Kajetán mlčel a semtam se usmál, kapitánskou pásku místo vykartovaného Řepáka natáhl Brabčák. Byla hrozná zima, ale bylo to zadarmo.

Uprostřed slov dali Rusové gól, pak Bony dal dva, ale oba z offsidu. Zato Kadlečák do poločasu opravdovsky vyrovnal a my jsme spokojeně mohli složit deku a vyrazit do fronty na čaj a na klobásu.

Intelektuálové s barevnými šálami z kotle se tam bavili o tom, kdo komu uzeninu vylepší vlastnoruční pikantní
bílou majonézou. Byla to prostě prča.

Po přestávce přišla ještě hroznější zima. Jako v Rusku, chtělo by se říct. Tomu se asi podřídil i ruský hlasatel, když střídajícího Leónarda Kweukáče překřtil na Leonida.

Václav dál mlel, šla nám pára od úst a někde uprostřed slov Sparta tlačila. Byť vlastně o nic nešlo, karty byly rozdané, postup jistý, tyčka!

- Ty vole, tyčka! Kuckáč! Nebo to byl Vackoun, co, Luki, co?
- Kweuke.
- No jo, Kweukáč je fakt dobrej, že jo. A ty stehna!
- Jo.

A bylo. A bylo to zadarmo.

neděle 9. ledna 2011

MUFLONI PROTI DUŠÍNŮM, DÍL II.

text Maruška, Řízek, Milan, Terezka, Lucka, Kamča H., fotky Řízek

Silvestrovské ozvěny podruhé. Byl pan správce hodný, nebo to byl zakomplexovaný desperát? Jaký je příchod nového roku z pohledu němého tvora? Dalo se to tam vydržet, nebo nedalo? Kam vlastně zmizel ten muflon? A kam Dušín? Na tyto otázky odpoví, nebo neodpoví druhá část vzpomínek na pobyt v Rožmberku.


Za blankytně modrým závěsem na mě kouká trofej muflona s parfémem značky „Stinky socks“, na jednom parůžku guláš a na druhém síťovka s lahvemi kvalitní
lihoviny. Prostě pohled pro bohy. Noci jsou různé, na některé rádi zapomenete, na jiné si vzpomenete horko těžko. Nebo ty, které byste naopak zapomněli raději. Nakonec jsou tu i ty, které nezapomenete nikdy, ať už z jakéhokoli důvodu. A právě sem patří má jediná noc v ubytovně START i přesto, že to nebyla ona magická noc na 1. 1. 2011.
(Kamča H.) 
------------------------------------------------------------------------------

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Bohužel to nebyla ozvěna našich libých hlásků, ale pana správce-myslivce. Náš tvrdě radotínský styl chování asi v jeho žebříčku tolerance dosahoval do záporných hodnot a tak na nás byl občas trochu nemilý. „Ale pane správče, my Vám vaši nepřízeň k nám odpustíme, máte totiž moc pěknýho muflona a kamna na tavení skla!!":-)
(Terezka) 
------------------------------------------------------------------------------

LUCČINU VERZI PŘÍBĚHU SI I S OBRÁZKY MŮŽETE PROHLÉDNOUT PO KLIKNUTÍ NA IKONU MIRKA DUŠÍNA.

Správce tyran se mi vryl do paměti. Potkal jsem v metru chlápka v mysliveckym a adrenalin mi tryskal do žil. Aby ne, když jsem byl skoro u všech průserů (ač nevinně!), ostatně Kajetán ví taky svoje. A co teprv ten pomatenej autobusák, co projel zastávkou o pět minut dřív! Ještě, že jsme koupili Eisberga. S hodinama tam byl vůbec kříž. Jediný funkční běžely na Prima COOL a třeba v kuchyni bylo pořád pohodovejch 8:30. Jednou jsme si udělali Itálii, jen škoda, že to nevyšlo s tou pizzou na kamna.
(Milan)
------------------------------------------------------------------------------

Kamasutra bliká v dáli, Milan má jégrovky, Pája točí spícího Smígla. Večer utíká nad č(Č)eskou hrou a karibským rumem, budí mě Kašpárek v rohlíku. Kam zmizel muflon, přemýšlím s bruslemi na nohou a protivítr přináší běžkujícího Kajetána. Vašek se opíjí líbáním královny. Je půlnoc, Luky má narozeniny, tak zdravíme venkov. Nový rok projíždíme v mňoukajícím autě. Jsou to těžce vydělané peníze, říká si posádka, podobně jako v případě těch kurev v minus patnácti.
(Maruška)
 ------------------------------------------------------------------------------

Ujížděli jsme novoroční tmou, Maruška klimbala a kocour nepřestával mňoukat. Byl totiž vzteklý, že už jedeme domů a že si při naší 27hodinové návštěvě Rožmberka nic neužil. Nezažil offroadové bruslení na Lipně ani neviděl Pájovo dominové silvestrovské perpetuum. Neporazil dvě chytré žurnalistky a jednoho rádoby všeználka, hhh, ve hře Česko. A to dvakrát. A nevzali jsme jej ani do baru Kocábka, kde nám extrémně hnusná poslední večeře napověděla, že po půlnoci může být opravdu všechno jen lepší.
(Řízek)

PRVNÍ DÍL SILVESTROVSKÉ MOZAIKY NAJDETE TADY. 

čtvrtek 6. ledna 2011

NÁZORY NA SILVESTR, DÍL I.

text Máňa, Venál, Kamča T., Smígl, Pája, Marťas, Bejk, fotky Řízek a Maruška, smajlík Milan

Nový rok si žádá odvážné projekty. Oslovili jsme proto asi všechny, kdo s námi byli na Silvestra v Rožmberku, a chtěli jsme po nich stručný souhrn jejich zážitků a dojmů. Jelikož nás nečekaně téměř nikdo neposlal do háje, povídání zde vyjde ve dvou částech. To pro ty, kteří se nenašli.

Po roční pauze tu byl opět silvestr, a tak se celkem velká skupina sešla v růžové ubytovně v Rožmberku. Dělo se toho mnoho, pilo, jedlo, na procházky se chodilo, na běžkách se běhalo, někteří si zajeli do cizí země na lyže a na brusle na Lipno jsme se taky dostali. Každý si odvezl různé vzpomínky, ale zjištění, že náš milovaný muflon přes noc zmizel a nikdo nevěděl, kde je, se jistě vrylo do paměti každému. Všichni jen věděli, kde není a kde by měl být. Co ještě dodat? Snad se sejdeme zase za rok!
/Máňa/
------------------------------------------------------------------------------


S otevřenou náručí a srdcem na dlani nás přivítal pan správce. Byl moc milý, a tudíž jsme s ním neměli vůbec žádný problém. Co se týče lidí, nebylo nic, co by mne překvapilo. Lukyk jel brzy domů, Lucka se rozloučila se slovy „Tak na tohle jsem moc velký Mirek Dušín,“ ačkoliv nevím o nikom, který by se jako Dušín nechoval, a další tři prostě odjeli. Silvestr se mi moc a moc líbil. Skvělý lidi, super akce (např. bruslení na Lipně), pohoda, pecka prostředí, skvělý Česko, skvělý fotbálek, skvělá...
/Venál/
------------------------------------------------------------------------------


Předčasný odjezd, ječící Kajetán, zamrzlé Lipno, ožralé osoby, omrzlé tváře, bordel všude, nádherné město, černé historky, dáme panáky, zelená felicie.
/Kamča T./
------------------------------------------------------------------------------

Schizofrenní silvestr. Zvláštní název, ale mě to tak opravdu přišlo. Náladový pan správce, náckové na místní geronto-zábavě, Rychlé šípy opustivší naší "zkaženou" společnost, novoroční předsevzetí a mazání starého a špatného. Přiznávám, že toto dolehlo i na mě. Nicméně užil jsem si všeho. Super lidí, zábavy, zdvižených palců (ještě teď mě bolí:-)), muflona... Vyvenčil jsem i lyže, byť to vyšlo až na třetí pokus.

Všem fajn lidem a i ostatním přeju šťastný rok a zase někdy!
/Bejk/
------------------------------------------------------------------------------


Uvítali mě myslivci, hodný pan správce a muflon. Šel jsem spát sám. Ráno jsme vypili Pájovu vodu a pan správce už nebyl tak hodný. Dvakrát jsem šel na autobus a dvakrát jsem neodjel, všechno bylo dvakrát. Eisberg. Večer Itálie bez pizzy, věž a Řízek. Nešel jsem spát sám. Ráno jsme vypili Pájovu vodu a podmáslí. Muflon zmizel. Odjelo pět lidí, které to sralo. Lipno. Běžky, homoobleček, vítr a ostrov pro králíky. Večer mistrovství ve fotbale, bílá liga a silvestr. Ráno podmáslí, uklidit a domů.
/Smígl/
------------------------------------------------------------------------------

„Dáme panáky?“ bylo slyšet z jedné strany a „federální agent“ z druhé. Kdo? Radši nikdo. Pět lidí jelo domů. Proč? Protože se jich víc do auta nevešlo. Chytit autobus není sranda, ani střízliví. A Maruška není pí**, ale to všichni víme. Jó ještě muflon.

Doufám, že jsem nebyl jediný, komu se to líbilo. Chtěl bych s váma jet zase. A přijďte, až bude promítání. Snad se to stihne ještě letos.
/Pája/
------------------------------------------------------------------------------


Klid, pohoda, dobrý den, NE, nedotýkat se, UF, jídlo, pití, povídání, pití, hádka, usmiřování, panáky. Panáky, Hanka, procházka, psi, vrazi, zábava, Česko, panáky, střepy, nostalgie, panáky.
Bordel, zloba, běžky, panáky, Pája pryč, věž, panáky, řeka, zima, krev, panáky.

Bordel, zloba, jdu pryč, neví, panáky, loučení, výlet, pivo, fotbálek, 3, 2, 1 bum, písnička, pivka, panáky. Únava, úklid, panáky, návrat, kamera, mají mě rádi, Kajetán, nashledanou, sbohem.

Tak zase za rok!
/Marťas/

Pokračování najdete zde v pátek či v sobotu, dle nálady.

pondělí 3. ledna 2011

VŠECHNO NEJLEPŠÍ

Buďte hodní, nezlobte se ani navzájem. Ať vás letošní rok nebolí, ať vám chutná, mají vás povětšinou rádi, neujíždí vám autobusy před nosem a ať si přes to všechno plahočení a pinožení najdete čas třeba na pěknou knížku. A ať se vám chce pracovat i v pondělí ráno.

To i mnoho dalšího by si a vám přál kolektiv těchto stránek.