FOREJT VÁLÍ I V SEDMIČCE

Ten miliardový kolotoč se opět rozjel. Hanspaulská fotbalová liga načala svou bůhvíkolikátou sezonu a my tradičně s ní. Tentokrát i malinko slavnostně, jak víte, na podzim jsme postoupili do předposledního (= druhého nejnižšího) patra ligové pyramidy. A obnovená premiéra dopadla na výbornou, i když to dlouho vypadalo spíš naopak.

2.FC MoKo - FC Forejt 3:5 (po poločase 1:0)

Diváci (nějaká holčička a Sikina) se pravděpodobně užuž smiřovali s tím, že konfrontace ex-šestiligového týmu s podzimními mistry osmé ligy dopadne očekávaně.

Zvlášť když jsem se za nepříznivého stavu 0:2 čtvrt hodiny před koncem pustil do těžko ospravedlnitelného výletu mimo své vyhrazené území a přišel o balón. Pak snad i ta holčička vyděšeně koukala, jak se míč kutálí těsně mimo naši dočasně opuštěnou branku. To nám teda zatrnulo.

Jinak bylo od začátku vše při starém, vodnické dresy, smrad mých brankářských věcí (včera jsme ale konečně prali), téměř stoprocentní účast, hrozná sranda před výkopem, marná snaha vybrat nějaké peníze na rozhodčího a Václavovy kapitánské kecy, které nikdo nechtěl poslouchat.

A po písknutí sranda skončila. Zkušenější hráči v červených dresech měli navrch, kombinovali a stříleli. Nic z toho jsme nedělali. V úvodních minutách podávali žalostný výkon zejména Václav se Štěpánem. Kdysi neprostupný stoper párkrát nabídl červeným několik gólovek, ale gól jsme jim nakonec upřeli - vstřelili jsme si ho sami. Po jednom obranném kolapsu útočník napálil tyčku, načež se míč odrazil od Kajetánova mužství za brankovou čáru.

"Jdeš pozdě, už prohráváme jedna nula," bez pozdravu jsme vítali Péťu, jemuž cesta na hřiště trvala rekordní hodinu dvacet.

Už i s Péťou jsme začali vozovými hradbami obléhat branku soupeře, ale s výjimkou jedné táhlé Kájovy střely jsme jejich brankáře šetřili. Po poločase jakbysmet. Pořád nám to nějak uskakovalo, dělali jsme kiksy v defenzivě a pak jednou propadli v útoku. Z herní situace dva na nula vytvořili soupeři dvoubrankový náskok.

Pak přišla moje nešikovná show. Po ní mě Štěpán logicky odehnal od zahrávání přímáku po faulu na hranici našeho vápna. A dobře udělal - loudavým padáčkem přes většinu hřiště a skrz houštinu těl sportovců vykřesal naději.

A po chvilce bylo dokonce vyrovnáno! Pro změnu se v útoku zapomněli soupeři a Štěpán krásně našel Marťase před odkrytou brankou. A hele, pak jsme i poprvé v letošní sedmé lize šli do vedení - opět Štěpán zdálky prověřil gólmana slabší ranou po zemi a on prověrkou neprošel!

Jenže to nevydrželo dlouho, chybovali jsme po autu a bylo to 3:3.

Ale ani nespravedlivá remíza nám nestačila. Když se Kájova pumelice do břevna odrazila od hlavy našeho stopera, znamenalo to čtyři minuty před koncem vítězný gól (Pecen tímto vytvořil neobvyklý hattrick poté, co zavinil zároveň asi i všechny inkasované góly). Vítězství korunoval krásnou ranou do šibenice kapitán Venál.

Takových gólů! Není divu, že jsme po zápase radostně polili Vaška vodou a jednomyslně zvolili Vlastu opět pokladníkem, přestože není jako Ludva z Okresního přeboru, našeho vzorového seriálu, závislý na automatech, ale jen na fantasy literatuře, práci v odborech a Hattricku, což je mnohem bezpečnější.

text Řízek, fotky vesměs Sikina a 1x Řízek