MILANOVÉ A FRANTA NA KOLECH

Tři muži, dvě jména, jeden cíl
text a fotky Milan (ten opravdovej)

Na svůj první podzimní cyklovýlet jsem vyrazil v neděli 10. 10. s Milanem a Frantou. Připojil jsem se k jejich výpravě do Křivoklátska. Načasování akce bylo perfektní, neboť se mlha zvedla, právě když jsme zaparkovali transportéra na náměstí Kublova.

Začalo to krásně, brzy jsme ze silnice vjeli na lesní cestu, která nás provedla stezkou poeticky nazvanou Údolí ticha. Občas jsme museli seskočit a přenést kola přes těžký terén, ale to nezkazilo dojem z přímo pohádkového prostředí. Po této části jsme již začali odečítat kilometry, které nás dělily od první hospody ve Skryjích.

Hospoda byla trochu zklamáním, ale aspoň jsme viděli holčičku, jak se s kumštem houpe, a pak její sestřičku, které to naopak vůbec nešlo. Když Milan dojedl „topinku se sračkou“, jak tuto pochutinu pracovně nazýval personál, snesli jsme se k Berounce a pokračovali podél jejího toku.

Zřejmě nejtěžší stoupák výletu dlouhý něco přes kilometr a s převýšením okolo 150 metrů nám vzal něco sil a podnítil naši chuť na další pivo, které nás čekalo po sjezdu do Roztok, stejně jako teplý oběd. Ve třetí čtvrtině vyjížďky nám zpět k autu chybělo asi deset kilometrů, a my doufali, že by se to mohlo stihnout tak za tu půlhodinku.

Jenže Franta píchnul. Naštěstí s sebou on i Milan měli náhradní duše, což by situaci řešilo, pokud by obě tyto rezervy nebyly také opatřeny otvůrky, potvůrky. Pomohlo teprve lepidlo a záplaty, zatímco čas západu slunce se začal nachylovat. Milan doufal, že až se vrátíme, bude celkem tma, škarohlíd Franta předpověděl tmu jako hovado. Jisté bylo, že úplně světlo nebude.

Do karet nám příliš nehrál ani následný krpál. Kola jsme tlačili a naše tachometry se shodovaly na rychlosti 0 km/h, což není moc. Znejistil jsem, když jsem si v duchu narychlo spočítal, za jak dlouho se tímto tempem dostaneme do cíle. Původně zamýšlená půlhodina to rozhodně nebyla.

K naší radosti jsme se ale brzy ocitli na silnici a po asfaltu jsme se rozhodli dojet až do Kublova. Odměnou za vyšlapané vertikální metry nám byl ještě jeden příjemný sjezdík a krásná večerní panoramata ozdobená obrovským měsícem, který visel na nebi jako skleněná koule na vánočním stromku.

Na obloze rozzářil se Velký vůz,
zpátky domů odvezl nás Frantův vůz.

A tam byla hrozná zima!