pondělí 8. listopadu 2010

MOURINHOVI HOŠI

 FC Forejt – Plný plíce 3:1
text Vencános 313, podzimně mobilní fotky Řízek 244

Stejně tak jako jeden z nejúspěšnějších trenérů na světě, i my upřednostňujeme hru ze zajištěných zadních pozic. Srovnávat tady ovšem současný tým Mourinhovy party s tím naším by bylo ovšem více než k pobavení. Ale přece jen, je tady jedna, dvě podobnosti.

Fc Forejt i Real Madrid vedou své soutěže a mají oba dva velmi vydařené skóre. Zatímco naše skóre dosáhlo na metu 24:5, to madridské 27:5. Je tedy vidět, že jdeme tou správnou cestou. Mé přání je, abychom na té cestě zůstali ještě tři zápasy. Ty zbývají do konce ligy.

„Ty jo, vidíš je? Jsou skoro všichni vyšší než my, to bude zase průser," pomysleli jsme si s Péťou. Tak kapitáni ke mně, zahlásil rozhodčí a já už klusal ke středovému kruhu, abych mohl losovat o balón. Z losování nakonec nic nebylo. Já si nechal stranu a soupeř míč. Beztak byl jejich.

Pozápasová spokojenost v pološeru.
Po úvodním oťukávání nastalo na každé straně několikero zajímavých okamžiků, které jako kdyby hlásily: “Přijde fík, fíkus se blíží,“ ovšem nebylo jasné, na jaké straně. Vlastík nevyužil zaváhání brankáře a balón zpod něj nakopl vedle brány a na druhé straně zase zazvonila tyč.

Soupeř se valil na naší bránu. Naštěstí z toho nic nevytěžili, a tak jsme mohli udeřit my. Po rychlém rozehrání, kdy jsme s Marťasem běželi za takřka ztraceným balónem, se srazil brankář se svým obráncem, já jsem se zorientoval a z otočky napálil míč do poloodkryté svatyně hostujícího týmu. „Jedna nula, yes, jedeme dál, pojďte,“ takto jsme se navzájem motivovali a podporovali, co to jen šlo.

Bohužel pro nás za pár dalších chvilek soupeř srovnal a nám bylo jasné, že následující chvilky pro nás budou opravdu horké. Následovalo lehké zatlačení FC Forejt do defenzívy, ale faul hostujícího útočícího hráče nám dal šanci rozehrát standardku od naší branky. Té se ujal Štěpán a já jsem si pomyslel, je to dost daleko, ale tak třeba to dopadne. A vskutku, balón se snášel směr branka, já jsem vyskočil, balón mě netrefil, gólman na něj nedosáhl, a tak míč skončil v síti a my se mohli radovat z druhého gólu.

Vlasta popisuje, proč to zase nevyšlo.
Do poločasu se již nic významného nestalo, a tak jsme s relativním klidem o přestávce mohli probírat, co dál. Po poločasové pauze na nás soupeř pořádné vlítnul. Útok stíhal útok a obrana se vyznamenávala. Soupeř sice držel více míč na svých kopačkách, ale nebylo mu to nic platné.

Po osmělení v druhé půlce jsme převzali iniciativu my. Výsledkem byla dvě nastřelená břevna z kopaček Vlastíka, přečíslení a další šance či pološance, které jsme nedokázali proměnit. Po této naší smršti se opětovně začali o slovo hlásit soupeři a vše to vygradovalo skvělým zákrokem Lukáše, který nohou zachraňoval.

Po dalším intermezzu, kdy se nic moc nestalo až na několikero střídání, následovala jednoznačně nejhezčí akce, kterou soupeři nebyli s to vydýchat. Luky výkop, já hlavička na volného Péťu, Peťa z první a góóól. Další branka soupeřem otřásla a my už výsledek pohlídali až do konce.

Díky všem. Makáme dál, co to jen půjde.

Made by Vencános 313