PÉŤOVÝCH TŘIATŘICET

Týčr v Kristových létech
text a fotky Řízek 

Nic netrvá věčně, a proto je třeba slavit. Moje (oddílová) generace se i přes svou neustálou rozpolcenost a vzájemnou netoleranci dokázala shodnout na několika modlách –kolovrátkových odrhovačkách kapely Mňága a Žďorp a kultu Péti Forejta.

Ten byl svého času považován za vzor čestnosti a poctivosti a bůhvíčeho ještě, a jako takový se rovněž přesně hodil jako název pro náš fotbalový tým. Nevím jak Mňáze, ale tomu mladému sympaťákovi už bylo najednou neuvěřitelných třiatřicet, a to je k nevíře – a o to více důvod k pořádné oslavě.

Že bude další den všem špatně, bylo nasnadě už na samotném počátku večera. To jsme ještě v spíše prázdné klubovně rozjeli nebývalý senzoricko-znalostní poznávací kvíz týkající se čtyř druhů salátů, které pro nás oslavenec navařil v Bille.

OCHUTNÁVKA S TAJENKOU. Zleva: Vlašský, pařížský, pochoutkový, bramborový. Asi.

Přetěžký úkol. Čtyři podobně vypadající plastové vaničky plné majonézové hmoty s nakrájenými kousky měkkého salámu (že slavil Péťa, tak nejspíš junioru) se na první pohled lišily jen množstvím přidaných brambor a hrášku, a tak jsme nakonec kapitulovali. Pařížský, pochoutkový, vlašský a bramborový nicméně vytvořily kvalitní základ pro další průběh oslavy, třebaže jsme si nikdo nemohl být jist, kterým se zrovna ládujeme, což bylo znepokojující.

DOMINIKA. Na oslavě byla i Petrova pěkná přítelkyně.

Někteří z nás se přesunuli nad zelený stůl, hrála se obíhačka, která se snažila měřit všem stejným metrem – jak vítěz, tak poražený byl po zásluze odměněn lihovinou. Anebo potrestán, což byl spíše případ často prohrávajících osob typu Sikiny, Marušky a mne.

(V pingpongu jsem si také ten večer připsal jedno neuvěřitelné vítězství, které mě naplnilo ještě větší euforii, než když jsem nedávno za hodinu a patnáct minut vyprovodil Venála hrajícího raketou Bawang 7300 z tenisového kurtu 6:0, 6:0 a 6:3. Ale to sem zase příliš nepatří, takže se ani nebudu chlubit, který hroch odpadář musel sklonit hlavu před mými dobře načasovanými prasaty.)

Co dary? Zahlédl jsem tam nějaké lahve broskvové bžundy, praktický koš na takové to domácí třídění odpadů, Péťa dostal i písničku a od nás knihu, aby se taky trochu vzdělal v oblasti československé vědeckofantastické literatury šedesátých let, kde měl dosud nepatrné mezery.

PÍSEŇ. Jako dárek posloužil song ze seriálu o přátelích.

Pilo se, zpívalo a jedlo. „Oheň, oheň, oheň, jéjéjéjé,“ pomáhali jsme Kollerovi, co nám hlasivky stačily, a kdyby on nebyl na nějaké nelegální empétrojce, určitě by to ocenil. Ti chabější odpadávali, nás čekala bezmála dramatická cesta nočními spoji a nejen oslavence dlouhá nedělní regenerace.

Tak ještě jednou a opožděně vše nej, Péťo, ať se ti daří vše, nač sáhneš. A i to, nač nesáhneš. A nic si z toho nedělej, třiatřicet není zas tak moc. Je to jako karet v novém balíčku – myslím, že tam vždycky bývá jedna navíc jako náhradní.