SÓLISTA MATYÁŠ POPRAVIL TYGRY

Forejt – Tigers Kobylisy 2:1 (po poločase 1:1)
text Řízek, fotky Kája

Třetí zápas, třetí vítězství. Jeden by řekl, že to letos fotbalovému FC Forejt jde jako po másle nebo po něčem podobně kluzkém. Jenže jeden by byl vedle. Promoklý Forejt v neděli s odřenýma ušima z Děkanky přivezl hubenou výhru 2:1 nad předposledním týmem tabulky, což může být varovné.

PÁJA. Spolehlivý obránce.

„Vyhráli jsme, zapomeňte,“ bychom nejspíše vzkázali fanouškům, kdyby na nás nějací přišli. Po dvou slušných výkonech s celou řadou pěkných gólů tentokrát v mači proti Tigers Kobylisy nebylo moc koho chválit. Naštěstí jsme se brzy ujali vedení. Po vtipně zahraném autu z úhlu z první pálil Matyáš a v cestě byla už jen děravá síť. A i dál to vypadalo celkem slibně.

Nejkrásnější fotbalovou vteřinou byla jednoznačně parádní táhlá rána Luboše téměř do vinglu, kterou se z nějakých nepochopitelných důvodů hostující gólman rozhodl chytit. A tak se nemohlo stát nic jiného, než že soupeř srovnal. Jejich akce začala paradoxně u Václava, který v souboji ztratil brýle. Když je našel a znovu zaostřil, bylo už vyrovnáno. Tři soupeři se podivnou sérií nekoordinovaných odrazů dostali až k brance a moje válení v tom nasáklém bordelu už bylo zbytečné.

GÓL. Matyho rána prošla vším, i sítí.

Po vyrovnání se hra na obou stranách doslova zhroutila. My jsme se nedostali do šance, já jsem soustavně překopával celé hřiště, Matyáš se vytrvale prokličkovával až do autu a Vlasta zase nedobíhal míče. O poločase si pak navzájem vynadali do „tlustých prasat“ a „zasraných sólistů,“ čímž se velmi pročistila atmosféra. Hlavně přestalo pršet.

Matyáš dál působil dojmem, že nás všechny zabije. Jeho negativní motivace a snaha pokud možno nepřihrát vůbec nikomu a nikdy ale naštěstí vyvrcholila ve vítězný gól. Supervolného Páju nechal bez povšimnutí, od půlící čáry trefil vnitřní stranu tyčky. A zatnul ruku do vítězného gesta. Pak už se jen nenápadně toulal po hrací ploše.

GOLEMOVÉ. Někteří soupeři měli
dokonce váhovou převahu.

Další podívaná už bohužel nepřišla. Několikrát všem zatrnulo, když mi vypadl z rukou mokrý balon – je třeba jen pochválit Pecena za bezchybné stoperství Řepkových kvalit. Na druhé straně se gólu nedočkal Luboš po hezké přihrávce – opět se předvedl gólman.

„Co jste za ligu?“ ptali se pak další příchozí hráči, když s kroucením hlavou nevěřícně sledovali, kterak některým hráčům kluzký míč evidentně překáží a jiní zase jako by si nemohli zvyknout na pohyb. Přiznal jsem, že hrajeme osmou ligu, načež se všichni tvářili mnohem chápavěji.

A pak to naštěstí rozhodčí odfouknul. "Jsem rád, že jsme vyhráli, ale nemám z toho radost," s typickou schizofrenní rozpolceností to glosoval Vlastík.