VÝHRA S PUNCEM NEOPAKOVATELNOSTI

Forejt FC - Habet Praha FŇ 2:1 (po poločase 1:0)
text a fotky Petr Šrůta (Hochu, děkujem!)

Čtvrté kolo letošní podzimní Hanspaulky mělo pro nás, myslím tím Šrůtovic rodinu, příchuť neopakovatelnosti. Hned vysvětlím: za ty roky, po které sledujeme zápolení kultovního radotínského týmu, vždy po očku sleduji, ve kterých skupinách hrají naši jiní neradotínští známí. 

Před čárou i za čárou.

A tento moment nastal právě 3. 10. 2010, kdy FC Forejt měl bojovat s Habet Praha FŇ, kde chytá Kryštof Herrmann, kterého celá naše rodina zná o trochu déle než Radotín.

Na zápase ve Strašnicích na Junioru II. jsme s Leou plnili roli tolik žádaného publika, i když jsme přišli až po začátku. Pravda, Kryštofovi rodiče, naši letití přátelé, dorazili ještě později.

Přesto jsme nepřišli zřejmě o žádné důležité momenty. Obě mužstva v podstatě úspěšně bojovala s písčitým povrchem, naštěstí nepršelo. Obdivovali jsme „naše chlapce“, že byli schopni se orientovat na hřišti, na kterém nebyly vidět takřka žádné lajny. Je však pravda, že když šlo o to, vystřelit dlouhé míče, měl jsem pocit, že mnozí borci obou stran, jako by hleděli na hru tak jak já – přes teleobjektiv – stále přestřelovali skoro celé hřiště.

Ale pojďme se podívat na hru: viděli jsme Vlastíkovy obětavé zákroky v obraně i útoku a slyšeli jeho povzbuzování, Lukášovy robinzonády, Péťovy pruhované trenky a rychlé úniky, Štěpánovu hrdinnou obranu, nenápadnou Rádošovu práci ve středu hřiště i Václavovy překvapivé útoky a střídání, Lubošův rozlišovák přitahující akce soupeře jako rudá býka, no a Martinova vhazování a zrychlení. A také 1:0 v první půli po pěkné Péťově pozorovací akci míče, který soupeřův brankář neudržel. Soupeřova „klaka“ v ochozech nám sportovně poblahopřála!

Vyvážená kompozice.

V druhé půli to chvíli vypadalo, že všichni asi původně mysleli, že místo přestávky se už pojede domů a že už je to vůbec nebaví. Vzrušení bylo jen několik. Nejprve naše rodičovské radotínské srdce zaplesalo, když Martin nakopl ze střední dálky balon krásně přímo do brány – 2:0! Vyfotit jsem stačil jen míč, střelce vidělo jen levé oko. Tak se naši chlapci dostali do přímého kontaktu – publikum to oboustranně zvládlo.

Kombinační hra aneb volejfotbal.

Pak brankář hostí trefil výkop skoro před forejtskou svatyni a než si 244 stačila všimnout, přišlo ťuk a ťuk a už bylo 2:1, habeťské publikum se radovalo, a to tak, že hodně. Ke konci zápasu i sil se Habeťané snažili o power-play s nadávajícím brankářem v poli, ale přišly ty zmiňované Lukášovy robinzonády a Forejt počtvrté za sebou vyhrál! Zároveň je jasné, že v TOP 5 brankářů dále zůstává ve vedení jak brána, tak obrana.

Po skončení zápasu jsme sice zaslechli slova mužné sebekritiky, ale přesto: „Hoši, děkujem!“

P. S. Pokud jde o přiložené fotky, omlouvám se za nepohotovost, fotbal jsem fotil poprvé v životě a ke konci mi došla baterka. Proto jsem ani nemohl vyfotit nápis uvnitř budovy zázemí: „Místnost pro ukrývání osob“.