pondělí 14. února 2011

NENADÁLÝ PŘÁTELÁK PO OSMI LETECH

Stodůlecký piráti - Forejt 2:6 (po poločase 0:1)
text Řízek, archivní fotky Řízek a Modrý svině

Hádejte, kolik přátelských zápasů náš fotbalový tým za svou existenci dosud odehrál. Dva. A víte proč? Protože my se s nikým nekamarádíčkujeme a hrajeme jen samé nepřátelské zápasy. A když už přátelák, tak je třeba vyhrát. Jako v neděli proti Stodůleckým pirátům 6:2.

Náš předchozí nesoutěžní mač se totiž datuje ke konci září 2003 (sic!), kdy jsme někde na škváře v Libni nastoupili k našemu historicky prvnímu přáteláku proti týmu Modrých sviní, jehož jádro tvořili žáci Magdy, našeho tehdejšího útočného esa.

"Ke konci poločasu ještě zazářila paní prof. Forejtová, která se obtočila kolem Ondry a její střela skončila v boční síti," píše se v historickém referátu o zápase. (Taky jsem tehdy něco sepsal, ale nedaří se mi to dohledat).

Pravděpodobně si to s Magdou chlapci, kteří dnes hrají šestou ligu a mají překrásné webovky, nechtěli rozházet, a nechali nás tehdy vyhrát 3:0. Góly dávali (tuším) Luboš Forejt, Piškot a já (přímo z výkopu). Na zápas jsme jeli metrem a Lubošovou zelenou škodovkou sto dvácou.

Kanonýrka Magda v duelu s Modrými sviněmi.
O sedm a půl roku později nás vyzvali Stodůlecký piráti, protože jim na poslední chvíli duel odřekl soupeř. Piráty jsme v lize porazili 3:0 (ze zápasu také pochází horní fotka), tak proč to nezopakovat?

Čas se posunul, jeli jsme už dvěma škodovkami do nafukovací haly s umělou trávou, navíc jsme měli nový míč. Respekt k vyzyvatelům jsme ale ani tentokrát nenašli. V prvním poločase jsme se rozjížděli zvolna, ale pak v útoku proti statickým Pirátům začali řádit Jirka s Marťasem a ujali jsme se vedení.

Druhá půlka byla už zábavnější. "Můžeš mi říct, pročs to třeba nevyboxoval?" vztekal se Jirka po vyrovnání a já vlastně nevím. Ale mrzelo to jen chvilku. V útoku jsme byli daleko nebezpečnější, na konci pěkných akcí byli Luboš (Ryšan), Rádoš a znovu Jirka.

Soupeř parádní ránou do horního růžku sice snížil, ale v posledních minutách Rádoš a Jirka završili na konečných 6:2 a Milan aspoň dostal míčem do rozkroku, jako pokaždé, když za nás nastoupí.

Kromě střelců, Marťase a Milana jsme na hřišti byli ještě já a Štěpán, a nám to taky šlo moc dobře. Prostě kvalitní mač a kdo nejel, na jaře může na základní sestavu zapomenout.