ŽIDLE

Poplesový evergreen

text a fotky Řízek

Na plese jistě tančili až do rána, až se nové parkety v sokolovně styděly černými šmouhami. Kapela hrála, jako kdyby každý muzikant chtěl vyhrát nějakou svou vlastní talentovou show. Honorace byla nastrojená, chtěla se líbit, plebs chroupal brambůrky a arašídy a hýčkal si své tři lístky do tomboly.

Na všech bylo napsáno SMŮLA, ZKUSTE TO ZASE ZNOVU, ale na balkoně, kde se gymnastické kruhy skoro protínají s nebesy a kde horní konec provazů a tyčí ústí do stratosféry, byl prima výhled na to vše reprezentativní pinožení. Koupili další pytlík arašídů, dvě plechovky staráče a láhev červeného čehosi a unavenému dítěti kofeinovou injekci v plastu.  

Pytlíky zmačkali, víno vypili a arašídy rozházeli pod stůl, brambůrky vysypali na sousední stůl a plechovky taky, zase nevyhráli, probuzené dítě nožem vyrylo do desky stolu kosočtverec se třemi proužky a šli domů.

Takhle nějak to určitě vypadalo na radotínském plese, soudě podle věcí, které jsem našel, když jsem tam v neděli ráno tradičně uklízel. Vždy se tam natlačí zástupci různých radnicí dotovaných spolků - ti samí lidé se potí doufajíce v granty; pár svalovců z řad turistů, o něco víc skautů a skautek. Ty vidím právě jen jednou do roka tam, jak skládají ubrusy a přepečlivě rovnají stoly a židle. Ionesco se tím kdysi inspiroval a napsal hru Židle, absurdní jako ta fotka nahoře.

„Letos nahoru na ty stoly fakt nelezu,“ řekl jsem Petrovi asi pět vteřin před tím, než mě Starosta požádal, abych vylezl nahoru na vznikající a v bocích se vlnící pyramidu těch všech stolů. 

Nešlo neposlechnout (granty, polichocení); a navzdory všem těm rokům se mi to podařilo postavit blbě, takže se Správce nervozně škrábal za uchem a mumlal: „To je blbě, kluci, to je blbě.“

Přesto se to tam nějak nakonec vešlo, plebs si možná místo výhry v tombole odnesl nenápadně pár židlí a stolů. Dostali jsme jako grant zbylé plechovky staráče, zatímco skautky vysávaly, a příště zase přijdeme nasát zbytky plesové atmosféry, to víte, že přijdeme!