BOWLING PRO CHUDÉ

Koulení na verandě
text a umělecké mobilní fotky Řízek

Volal mi včera přítel Vlasta, byl udýchaný a třásl se mu hlas. "Řřízku, jsem úplně hotovej. Ale úplně, mám dost," chrlil do sluchátka. Hned mi naskočilo, že se to vylíhlo, Vlasta má kluka a jdeme večer někam pařit.

Jenže než jsem ze sebe vysoukal nějakou gratulaci, Vlasta jedním dechem pokračoval: "Hrajeme přátelák, prohráváme a dva se mi zranili, rozumíš, sme museli hrát vo desíti. A další dva už jsou zraněný jako vod předtím. Mně se to prostě normálně jako celý rozpadá," pravděpodobně prskal a rozhazoval rukama na druhém konci drátu.

Zklamán jsem po chvíli poznal, že nemluví o potomkovi, ale o svých svěřencích ve virtuálním fotbalovém manažeru Hattrick, kterému beznadějně propadl, jako onehdy já a jako on dřív bowlingu.

Vyprávěl jsem to příteli Milanovi v době, kdy jsme na dálku vymýšleli program tábornické schůzky. A ať mi nikdo nenamluví, že ho bowling nenapadl právě díky tomu, že se mu ze slova Vlasta tento řekněme sport přímo asocioval.

Koulet jsme chtěli na antukovém hřišti a využít jsme hodlali kouli na petanque. Jenže z obojího sešlo, na antuce bylo bahno a tma a koule nebyla k nalezení. A tak jsme se přesunuli na verandu, kterou jsme za tímto účelem uzavřeli pro běžný provoz, a hráli jsme míčkem na softbal (protože i s ním se dají zahrát strajky!).

Kuželky měly charakter, každá byla jiná. Jednička úplně vepředu tlustá, trojka nechtěla stát a pořád si lehala a sedmička byla prostě divná. Byly totiž z různých polínek. Bylo dost chladno, tak děti hrály jen pět kol. My tři jsme dělali stavěcí mechanismus a počítač skóre, mrzly u toho ruce. Scházely jen zábavné animace, které se na chybějícím monitoru neobjevily poté, co Torpédo vymetl žlábky. Kokos byl čidlo a pořád řval "Přešlááp!" Asi i proto nakonec vyhrál.

Tematicky to celé uzavřel Pája, když dal dětem dekódovat morseovou zprávu "Od poklopu ku poklopu kyklop kouli koulí." A pro naše jednorázové kuželky se to celé uzavře zanedlouho, až coby topivo proletí komínem...