VOLEJBAL V AFRICE

Oslava desátých čtrnáctin

text Rádoš, fotky Řízek

Víte, co se stane, když máte na volejbalovém zápase sedm hráčů, hrajete s liberem a jeden z hráčů se zraní? Zápas skončí a zbytek bodů se napíše ve prospěch soupeře. Říkáte si, že se to nemůže stát v druhé lize, kde se přece nejezdí na zápas v tak malém počtu? Já od sobotního odpoledne vím, že se to stát může a taky stalo. Ovšem jednu výhodu to mělo. Jeli jsme domů o půl hodiny či o hodinu dříve, a tím pádem jsem nepropásl vlastní oslavu.

Začátek byl v sedm, ale první host přišel až půl hodiny po mně, tedy v osm. Měl jsem tudíž dost času uklidit „dárek“, který mi přichystali Honzina se Žvejkem v podobě jakési „kanceláře“ zřízené v oblasti náčelnického křesla.

Bohužel já, již trochu vystresovaný z pozdního příjezdu a rychlého balení všech potřebných věcí, jídla a pití, jsem v tom neviděl nic jiného než bordel na stole, který mi dalo dost práce uklidit. Jak tedy sami uznáte, celý večer nezačínal zrovna nejlépe (a to nepočítám dopolední prohru v tie-breaku 14:16). Nicméně v osm hodin se karta obrátila, přišel Zelík, hned za ním Řízek s Maruškou a zakrátko další hosti a vše bylo hned veselejší a nepovedené pasáže sobotního dne byly natotata zapomenuty.

Letos jsem se rozhodl tradiční turisťácký kádr rozšířit a pozvat i některé svoje další kamarády, které ale většina nás už zná ze zpívacích večírků. Přesto jsem si nebyl jist, nevyrábím-li časovanou nálož. Naštěstí se ukázalo, že spíše naopak. Alespoň tedy dle mého soudu. Všichni jsme se do klubovny vešli a celkem pospolu jsme vydrželi dlouho do noci. Někteří až do časných ranních hodin.

První překvapení pro mne nastalo, když jsem sháněl soutěžící do tradičního čtyřboje s netradičními disciplínami, letos převzatými z různých koutů Afriky, která byla motivem celého večera. V seznamu soutěžících byli totiž neturisťáci oproti turisťákům ve značné přesile. Čím to bylo? Jistě tím, že turisťáci již mají zkušenosti z minulých let, kdežto neturisťáci zkrátka nevěděli, do čeho jdou. (Tak nevím, kde seženu příští rok nějaké nezasvěcené soutěžící...)

Tradičním účastníkem čtyřbojů je Žvejk, který se každoročně umísťuje na předních příčkách. Ani letos nezklamal. Ve dvojici s neturisťácko-turisťáckou Kamčou-Jipkou získali čtyřikrát třetí místo a celkové jasné vítězství. Druhý v rodinném souboji i celkově skončil Petr, který spojil své síly s Luckou S.. Třetí skončil se Zdenkou soutěžící Tomáš (Kaplická Cmunda), který se následně v euforii pokusil pomocí sektu napodobit Michaela Schumachera po získání titulu mistra světa. Výsledek jeho počínání však připomínal spíše Berounku z roku 2002.

A v čem se soutěžilo? V přechodu přes řeku krokodýlů, v lovu lva pomocí foukaček (byl jsem Bobíkem bohužel pozdě poučen o tom, že tyto zbraně nejsou africké, takže teď už to vím). Největší úspěch měla disciplína, ve které se stavěly pyramidy z vypitých panáků od „vody“ a fyzicky nejnáročnější, a tudíž nejvíce okecávaný byl závod na velbloudech. To stavění pyramidy vyhrál Vašan, musím to sem napsat, on si na tom hodně zakládá...

Když bylo dobojováno, vypukla zábava naplno. Doufám, že se všichni bavili alespoň z poloviny tak dobře jako já, protože i to by znamenalo, že se bavili výborně. Dokonce došlo i na kytary a zpívání. Na závěr bych měl zmínit skutečné vítěze oslavy, tedy ty, kteří vydrželi nejdéle: Poslední odcházeli Nikol, Maruška M., Zelík a já. Teda možná se ještě někdo schovával ve skladu, ale to už je jiný příběh...

Díky všem, kdo jste přišli, moc se mi to líbilo a těším se zase za rok!

Rádoš