V nemocnici Zell am See Hope
text Maruška, foto Řízek a Maruška
Každý z nás by dokázal vyjmenovat pár věcí, které mu nejsou příliš příjemné. Václav nerad abstinuje, Péťu nebaví poslouchat Dana Bártu a Vlastík se těžko pere s prohrou ve wistu. Já například mám averzi k ježdění na kole. Přesto jsem neodolala výzvě autora těchto stránek a na společnou dovolenou jsem si ten „bajk“, jak říkají milovníci tohoto opovrženíhodného sportu, přibalila.Nejsme žádný másla, a tak byste nás jen těžko hledali na Šumavě nebo v Krkonoších. Mířili jsme výš, vlastně níž - k sousedům do Rakouska. První den se mi cyklistiku podařilo úspěšně vyjmout z programu, i následující dopoledne jsem Lukyho pokus o šlapání oddálila. Po obědě už to ale nešlo a vyjeli jsme. Bolelo to, pálilo to, ale podařilo se. Cyklostezky nabízely reklamy na Rakousko a my ujeli pro mě neuvěřitelných 40 kilometrů!
Taková „štreka“ se samozřejmě podepsala na zdravotním stavu městské holky, a proto si druhý den dopoledne naordinovala volníčko a čtení u jezera. Udatný bojovník Werner tak musel vyrazit vstříc kolečkovým dobrodružstvím sám. Po třech hodinách jsem ho našla zhrouceného před domem. S ovázanou packou a se slovy „já jsem spadnul při sjezdu na ten operovanej loket“ jsme vyrazili do místní nemocnice.
Městečko Zell am See nejenže vypadá jako z romantického dojáku Rosamundy Pilchner, ale jejich Krankenhaus připomíná čtyřhvězdičkový hotel. Takže žádné houkačky a uspěchaní doktoři na nás nečekali. Milé sestřičky jakoby vyskočily ze seriálu Stefanie. Mužský personál by naopak mohl začít rovnou natáčet Doktora z hor. I já jsem začala přemýšlet, že si kvůli exteriéru sexy doktorů něco provedu se svým interiérem, ale to už se zatím můj „nedoktor“ vrátil s rukou v sádře až po rameno a já si mohla oddechnout, že už mě kolo na téhle dovolené nečeká. A dokonce mi to bylo i trochu líto.
.JPG)
Je to necelý měsíc co jsem se vrátila z nemocnice v Zell am see.Ležela jsem tam 16dní po nehodě co se nám stala s manželem na motorce.A musím říct,že zcela souhlasím s tím co píšete-personál naprosto skvělý,všichni usměvavý,ochotný,pizitivní-nestačila jsem se divit,11dní jsem byla ležák doslova odkázaná na péči sestřiček,v určitých situacích mi bylo dost trapně,ale oni mi dávali najevo,že jsou tu pro mě a vše je v pořádku.Aby mi udělali radost dokonce mi jako ležákovi myli a fénovali vlasy(a to dost dlouhé) abych si připadala aspoň trochu jako upravená ženská.Denně mytí celého těla+mě mazali krémy,masírovali nohy.
OdpovědětVymazatNo kdybych neměla bolesti bylo by to jako v lázních na dovolený.Přála bych takové sestry a doktory i nemocnicím v České republice-to by se to lidem uzdravovalo.Nezbývá než závidět.Lucka