ANATOMIE BOLESTI

Pot, krev, pády a šlapky
text a fotky Řízek

Sedmihodinový závod dvojic na horských kolech Albion Day by Night, který se jel v sobotu odpoledne a v noci - to vlastně docela dobře vysvětluje název - poblíž Dobříše, prověřil všechny zúčastněné. A nejvíc samozřejmě nás dva.

Jak taková sedmihodinovka vlastně funguje? V 15 hodin hromadně vyrazí všechny týmové jedničky na první okruh. Ledva ho za slabou půlhodinku projedou, předají štafetu druhému z páru. A tak dál až do úplného zblbnutí, které přichází s koncem závodu po desáté hodině noční.

Velmi kvalitního spolujezdce mi letos dělal Milan Kučera (ten Milan od Hanky K.), naše nepříliš trénované postavy nakonec náročnou jedenáctikilometrovou trať objely každá sedmkrát. To stačilo na 21. místo z 31 mužských párů, byť to dlouho vypadalo na lepší klidný střed – jenže technika byla proti nám, Milan v předposledním svém kole píchl a dlouho vyměňoval duši. Ale hlavně, že jsme dojeli, říkal jsem si dnes kartáčkem vymývaje z rozbitého kolena dobříšský štěrk. Ostatně jediný poražený byl čuník, který padl ještě před samotným závodem, jehož průběh strávil na rožni.

Poetika sedmihodinovky padá na trať se soumrakem. To borci v barevných trikotech rozmístí na řídítka a přilby často důmyslnou soustavu světel, aby v lese trefili a aby při brutálním technickém sjezdu z vrchu Kazatelna, s nímž je potíž i za světla, zvýšili své šance na šťastný návrat do depa k čuníkovi. Svítil jsem i já, ale před sebou jsem viděl prakticky jen svůj vlastní stín, jak se v kopci lopotí, funí a téměř se nehýbe z místa. Světlo proniklo jen na kraj zorného pole, takže jsem spatřil zajíce a celou řadu hub. To proto, že mě nějací vykukové dojeli a využili mě coby světlušku. Jejich čelovky pak ze mě samého vytvořily stínítko.

„Sorry, mám křeče, rychlejc to už nejde,“ křikl jsem za sebe, kde jsem tušil konkurenty. „To nevadí, dobře svítíš,“ přilétla drzá odpověď. Mé sedmé kolo byla mizérie. Tekla ze mě krev z pádu v minulém kole, křeče se zakusovaly do netušených míst. A záda! Chuť zastavit, aspoň na chvíli, proklepat nohy a odpočinout narostla do nevídaných rozměrů. Jenže jsem věděl, že nemůžu, už bych se nerozjel. Nejvyšší místo okruhu se blížilo, byť hrozně pomalu. Minulo mě pár závodních koní v strakatých dresech, a když jsem se konečně přehoupl přes vrchol Kazatelny, věděl jsem, že mám pro letošek vyhráno a že už mě čeká jen prase. Že ještě jednou spadnu, jsem netušil, ale to k tomu tak nějak patří. Jako i to, že jsme v tombole jako asi jediní nic nevyhráli.

DAY BY NIGHT 2010– týmový zápisník Milana a Řízka, kolo po kole.
15:00 start, vyráží Řízek
15:25 +25‘ Rozjel jsem to idiotsky rychle – ale nemůžu za to. Jel jsem v těsným závěsu za nějakou skupinkou. Spíš než ten krpál mi vadilo to mírný stoupání. Bacha na ten sjezd – příkopy a hlubokej štěrk. (Ř.)

15:53 +27‘ Jel jsem na pohodu, nikdo mě nepředjel, borci jsou dávno vpředu.:-) Unikají mi přesné časy, kdy jsme střídali, navíc jsem si zapomněl vynulovat tacháč. Musím na to dávat bacha, abych věděl, kdy střídat. Trať OK, ale nepříjemný sjezd. V lese v brýlích tma.:-) (M.)
16:20 +27‘ Dávám banán. Jel jsem celou dobu ve skupince – jednou se mi podařilo blbě odbočit, tak jsem se musel vracet… Byli to docela rychlíci, ale střídali jsme se. Ujeli mi až tady na konci na asfaltu. Počítám, že když pojedu sám, budu pomalejší. Určitě už to nebudu hnát jako v prvním kole – na to nemám. Jinak zatím vše OK. Bacha na ožralýho chlapa u obory, je agresivní. Ale snad ho jeli městští policajti někam uklidit. Prý je to místní blázen. (Ř.)

16:48 +28‘ Taky banán a energy gel, co jsem našel doma. Nestačím jenom jedné holce – je dobrá. Navíc mi jde tachometr o dvě minuty pozadu – už jsem to spravil. Čekám tě kolem 17:15, snad to stihnu. Olej u stojanů na zemi v tašce. (M.)
17:16 +28,30‘ První trošku krizička v kopci na Kazatelnu. Dlouho jsem jel sám, pomalu stahoval chlápka v dálce. Pak se kolem mě přehnali v kopci dva borci a dojela mě skupina, kterou jsem pak táhl. Cítil jsem křeče, už to bude jen horší.:-) (Ř.)
17:43 +28' Předjeli mě tři borci zepředu a zmizeli.:-) Snažím se s někým držet, ale moc už to nejde. Roztáhlo se to a nohy začínají bolet. (M.)
18:13 +30‘ Tohle teda už bolelo. V první části jsem se parádně vyvezl za nějakým rychlíkem, ale jakmile přišel kopec, ztrácel jsem. Na Kazatelnu jsem stoupal tempem 9 km/h, a to si myslím, že mi tachometr ještě fandil. Budu se snažit už nezpomalovat, ale bude to těžké. Bolí hlavně záda. (Ř.)
18:43 +30‘ Jel jsem celou dobu sám. Udržet to bude těžké. (M.)
19:13 +30‘ Lepší kolo než předtím (pocitově). Prvních 5 km jsem vlál na konci skupiny, pak mi v kopci pláchl. Pokecal jsem se svým loňským parťákem a šla tu holka, co měla na prsou nápis „Nejlevnější ve městě.“ Jinak bolest zad a hlad. Krmím se tatrankou, banánem a melounem, to mi bude dobře. Máme to rozjetý na 14-15 kol. (Ř.)

19:43 +30‘ Jedu těsně před křečemi, dávám 1 světlo a přinesu karimatku (na střeše auta). (M.)
20:15 +32‘ První pád – předjížděl jsem ve sjezdu pomalou holku a spadl jsem předním kolem do toho vymletého příkopu. Jsem odřenej na lokti a mám rozseklý koleno. Škoda pádu, měl jsem to zase na 30. Jdu montovat světlo. Jo a po 9. kole jsme byli 13.! (Ř.)
cca 21:06 +51‘ Milan asi tři kilometry před cílem píchnul a potmě musel vyměňovat duši. To proto mu nebylo do řeči.
21:41 +35‘ Další pád na úplně stejném místě. Viděl jsem zajíce. Jinak děkuju moc za to, že jsi jel. Mám dost, ale užil jsem si to maximálně. Snad i ty. (Ř.)
cca 22:20 Milan dojíždí do cíle a vyrážíme konzumovat prase.