INŽENÝŘI PUNKU

Znouzecnost u Berounky
text a fotka Řízek

"To je dobrý, to já nekontroluju," mávnul rukou strážník poté, co jsem mu otevřeným okýnkem poslušně nabízel k nahlédnutí povolení k vjezdu. Přiznám se, že mě k té předposrané servilitě psychologicky dotlačily policejní manévry, které nastaly na cestě k radotínským říčním lázním. Patrně všichni okolní městší a vesničtí policisté se zde totiž z nějakých nejasných příčin srotili, jako kdyby na nedalekém hřišti místní fotbalisté hostili TJ Rudou hvězdu Kosoř, známou svými neurvalými fandy. Ale uživatelé majáčků byli hlavně zvědaví na máničky a pankáče, kteří si dali dostaveníčko na rockovém fesťáku.

Nicméně u klubovny bylo už vše při starém. Pod vrbou seděli mí kamarádi a jejich více či méně přiléhající slečny, poslouchali a diskutovali. Prošvihl jsem svou oblíbenou kapelu Bobr chutná dvakrát - zejména pak její výpravný song shrnující polistopadový vývoj ("Zvolili novýho předsedu parlamentu / a toho starýho hodili do cementu...") a také píseň opěvující pražské metro.

Ale téměř všichni jsme se těšili hlavně na vrchol večera, kterým měla být Znouzectnost, třebaže někteří její skalní fanoušci z našich řad patrně dali přednost jiným vrcholům... Tentokrát jen tříčlenná plzeňská legenda na začátku vystoupení vytáhla nějaké novější věci, které ještě prznil zvukař v dodávce - kytara málem řezala hlavu, nic jiného slyšet nebylo. Ale pankáči pod pódiem tak jako tak pogovali jako zběsilí, a tak jsme se odhodlali a s dost výraznou slevou na vstupném jsme se stali součástí publika.

Při Znouzectnosti je to vždycky pod "prkny, která znamenají prkna" trochu o zdraví, a tak jsme se spolu s druhým kriplem Frantou radši drželi dál. Naše ženy a dívky navíc jako statný bílý lev chránil bodyguard Marťas, který by se klidně mohl stát náměstkem na nějakém ministerstvu, jak mu to šlo. Když už odbila policejní jedenáctá hodina a čekalo se, že se strážníci vyhrnou z fábií a všechny nás seřežou, vykřičeli jsme si Krysaře a Hasiče, protože bez nich by to bylo takové, jako koncert Helenky bez Dlouhé noci a Sladkého mámení...

Odvezl jsem ženy po půlnoci domů, přičemž zbytek týmu ještě před klubovnou vychutnával veškeré večerní vůně. Nám cestu do civilizace zpestřily jen dvě odhalené zadnice punkerek, na něž jsme si posvítili xenonovými dálkovými. Po policajtech už ani vidu, ani slechu.