Že by si schovával pamlsky? Ne! Zaprvé mu nechutnají a za druhé je na přísné dietě, aby byl hezký do plavek. Čůrá tam, kam nemá? To ano, ale to už zdaleka není tajemstvím, neboť takové ucáknutí ochromí dýchací ústrojí i agentovi protichemické jednotky.
Pepan klame tukem. Je totiž daleko vynalézavější, než jsme mysleli, a z naší kuchyně si učinil podivnou laboratoř pro jakési kočičí pokusy. Ale pěkně od začátku.
Pusťme se do díla! řekl si totiž Pepan jednou poránu, plivl si do polštářků na dlaních a otřel si je do slušivých černých montérek, které často nosí i normálně. Z kapsy vytáhl metr, špaček tužky založil za ucho a začal mezi hrnci shánět materiál.
Den předtím jsme mu totiž z nejmenovaného nákupního střediska pro kutily přivezli dokonalý pelech. Duch kutilů prošel tělem statného řemeslníka-dlouholetého pivaře, a tak se do toho za velkého rámusu opravdu dal.
Ve chvíli, kdy na oběžné dráze krouží Krteček, celkem logicky každé zvíře touží po hvězdách. Tím spíše Pepan, jenž je vyhlíží každé ráno, oprávněně podezíraje ptáky, že je pokaždé za svítání sezobou. Nestrávené zbytky hvězd se pak válejí po střechách jinak bílých aut.
Pepan chce až nahoru. Už ví, že prostým skokem z okna výšin nedosáhne, proto na dlaždičkách buduje raketu.
Když jsme ještě v peřinách, probudí nás a prozradí jej charakteristický šramot. Mezi nádobím hledá, co by se tak dalo využít, semtam mu při štrachání v dílničce upadne nějaká ta matička a zacinká o podlahu. Vždycky však svůj výrobek dokáže včas schovat, když se někdo přiblíží, takže jeho raketu ještě nikdy nikdo neviděl.
Ale určitě tam někde bude, je pravděpodobně schovaná pod nánosem každodennosti, lehce vyčuhuje špičkou z reality. Až ji Pepan jednou odpálí, protrhne nebe a všem nám vytře zrak. Do té doby se ale musíme jen těšit.
text Maruška a Řízek, mobilní foto Maruška
Žádné komentáře:
Okomentovat