ONDŘEJ BANK A TI DRUZÍ

Indoor sjezd do špatného počasí
text Milan, foto Řízek

„Tati, až budu velkej, chci jezdit brutální sjezd!“ hlesl střapatý klučina a vzrušeně tahal tatínka za rukáv. Tatínek se jen usmál, uvelebil se na nepohodlné sklápěcí sedačce a zvednul ke rtům plastový kelímek s předraženým pivem. „Radši koukej, teď má jet nějakej Vojta Ryvola. Prej je dobrej.“ Na semaforu se rozsvítila zelená a tisíce lidí všude okolo začaly v tranzu povzbuzovat mladého závodníka.

Kromě toho, že jsme na poslední schůzce zničili frisbí, jsme také přivedli na svět novou stolní hru. Princip je jednoduchý – pingpongovým míčkem, kterým se smí manipulovat jen pomocí vlastních plic, tedy foukáním, se musí projet všechny branky v co nejkratším čase. Stihli jsme uspořádat dva závody, jeden dvoukolový a druhý jednokolový, oba plné nečekaných výsledků a překvapivých zvratů.

„Vidíš to? On to zajel o půl minuty rychlejc než ostatní!“ burácel tatínek. „Ten je hustej, tati, viď?“ „Má velkej náskok, druhý kolo může jet v klidu a na jistotu, ale bude jiná trať, tak uvidíme, třeba mu nesedne.“
Vojta nezaváhal ani ve druhém kole a ze závodu si odnesl zlato.
„Půjdem zase příští víkend?“ „Jasně, a já si vsadím na toho Ryvolu, je o třídu jinde než ostatní.“

Zbývalo vymyslet název. Lesní sjezd už byl bohužel zabraný, tak jsme o tom zkusili nechat přemýšlet táborníky. Nakonec zvítězil Márův úderný a výstižný návrh brutální sjezd, takže kdyby se u vás někdy děti dovolávaly této hry, víte, o co běží.

Tatínek se synem po dlouhém hledání našli na přeplněné tribuně dvě volné modravé sklápěcí sedačky z umělé hmoty. „Dneska vyděláme balík!“ těšil se tatínek. „Pohlídej místo, jdu si pro pivko. Beztak teď jezděj teprve ty pomalý mátohy.“
Když se vrátil, právě se chystal ke startu poslední závodník - jeho favorit Vojta. Ale co to? Na trati se pohybuje neohrabaně, jako by brutálně sjížděl poprvé v životě, a na vítězství to rozhodně nevypadá.
„Co to dělá?! Tak jeď přece! Doprčicužale…! To je teda čas! Vždyť on… on je nejpomalejší ze všech! A vyhrál nějakej Pavel Veber! To snad není pravda, to je konec…“

No a to je vážně konec.