VENKOV SI NAMAZAL PRAHU NA PRSA

Noční soutěživý výlet do Loun
text a foto Řízek

Nejsem kvízový typ. Pravděpodobně jsem zahořkl poté, co jsem před mnoha lety ještě jako mladistvý intelektuál zklamal sám sebe, když jsem v Brně neprošel výběrovým kolem do AZ-kvízu. Přesto jsem se znovu nechal ukecat - a nutno dodat, že to bylo správné rozhodnutí. Kvízus v Lounech byl místy strhující.

Tedy hlavně ta cesta tam. Mrholilo, bylo špatně vidět, jeli jsme pozdě a bloudili jsme. Viseli jsme na disfunkční GPS v mém telefonu (jediné, na co se zmohla, bylo: "Překročili jste maximální dovolenou rychlost") a na nervózní zmatené navigátorce, která se sice nacpala na prestižní místo spolujezdce, ale pro níž bylo Slané neproniknutelným bludištěm.

Navíc mají auta pravděpodobně duši.

3/5 pražského výběru.
Chybějí dva muži - Kamil a Luki.

To mé muselo vědět, že jsme polovinu toho samého dne strávili v největším pražském autobazaru v marné snaze je vyměnit za nové a prodat - to se nezdařilo, neboť za něj nabídli částku jen o málo převyšující cenu plné nádrže, rádia, voňavého stromečku a náhradního kola.

Takže ta srážka s blbcem byla pravděpodobně naschvál; jouda před námi najížděl na hlavní silnici na Louny tak přerývaně a nesměle, až se jej mé auto rozhodlo pošťouchnout. Nikomu se nic nestalo, vozidla byla v pohodě, borec přesto trval na tom, aby si zapsal mé údaje. My zase na tom, aby své auto, které klouzalo do frekventované silnice, raději zastavil. "Ujíždí vám auto, pane, běžte si ho zabrzdit," zavelela Vanessa a muž raději poslechl.

Vědomostní soutěž měla začít ve 20:30. Ve 20:29 do útulného baru vpadla pětice soutěžících, objednala si pivo za bůra a víno za sedm padesát a k velké radosti místních svůj tým pojmenovala Praha zdraví venkov.

Je jasné, že s takovým skandálním jménem se prostě vyhrát nedalo. Hanka a její kámošky navíc připravily velice pekelné otázky - od nejmladších dcer Karla Gotta přes vitamíny rozpustné v tucích po rozpustilé matematické hříčky.

Asi i vinou té náročné cesty nám to moc nešlo. Jediné, co jsme vyhráli, bylo poznávání různých verzí Tiché noci - akorát jsme místo Elly Fitzgerald napsali Vondráčkovou, místo Hendrixe Sex pistols a podmanivý Bohouš Matuš nám zněl jako Pavel Vítek...

Hanka a za ní náměstí v Lounech
uprostřed horečky sobotní noci.

Jinak venkov drtil Prahu přesvědčivým způsobem a nic na tom nezměnila ani Maruška, která jako jediná věděla, z čeho vznikla novinářská kachna (z latinské zkratky non testatur - N.T.- se vyvinulo německé Ente, z kterého se vyvinula kachna). Ani když jsme s Václavem vymysleli jedno ze dvou (smysluplných) českých slov, v kterém jsou samohlásky a, e, i, o, u, y přesně v tomto pořadí (a já ti ho neprozradím).

Vraceli jsme se s děleným předposledním místem, na benzínce nakoupili jídlo, protože v Lounech se nevaří. Na zadním sedadle se spalo, vzpomínal jsem na dva roky starý výlet tamtéž - kdy jsem jiným autem vezl trochu jiného Václava a bráchu z vydařeného koncertu, který se konal jen napůl, druhá polovina byla ostuda. Tehdy sněžilo a vločky nám létaly oknem dovnitř, protože kluci byli zelení v obličejích a lační čerstvého vzduchu.

"Překročili jste maximální povolenou rychlost," mě vrátilo do reality. Přes skleněnou horu v Kosoři jsme i tentokrát ve dvě hodiny ráno ve zdraví dorazili domů.