ČIMELICE OPEN

Jednoho slunného dne jsem se octl mezi světovou elitou, mezi níž nechyběla známá jména jako například Tygr Dřevo Kokos, Marek Dřevěná hůl Strejček či dokonce Antonín Dámtonajednuránu Gottwald se svou slavnou holí Dřevák 2011. Spolu s těmito mistry v oboru jsme se přesunuli na nejmodernější hřiště lesního golfu ve střední Evropě. Hrál se velký turnaj Čimelice Open 2011.

Velice nás potěšila zpráva, že se našeho prestižního klání zúčastní i veterán Vlastimil Jansa, ten měl paradoxně největší problémy s jamkami. U každé druhé prohlašoval, že je buďto špatně postavena, anebo že jsme mu my ostatní zaneřádili terén, a on tím pádem nemůže podat stoprocentní výkon. (Jednou dokonce použil výmluvu, že mu jeho míček zanesl vítr. Ale bylo jasné, že i kdyby ten vítr nefoukal, tak by se stejně netrefil ani na green.)

Svou první jamku jsem odehrál skvěle, během dvou úderů jsem byl na greenu, a dalších 17 úderů jsem dostrkával míček do jamky.

Hra odsýpala svižně, a to i přesto, že každý absolvoval všechny jamky dvakrát - jelikož nebylo dost míčků, byli jsme rozděleni do dvojic, v nichž se jeden zhostil role hráče a druhý caddyho. Poté, co hráč odehrál svou jamku, předal míček svému pomocníkovi a ten si šel již jako hráč tuto jamku užít také.

Mým caddym se stal Tonda, vše jsme pojali s humorem, měli jsme pravidlo, že asistent musí oslovovat hráče "sire", což po několika minutách začali opakovat i ostatní, takže atmosféra skutečně připomínala PGA Tour.

Během turnaje se stalo i několik zajímavých situací, například já jsem při svém nadlidském švihu (který můj míček konečně vyprostil z obrovské haldy větví) roztrhl své šťastné kraťasy, několika hráčům se povedlo odpálit míček do blízké obory.

V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že nebudeme mít šanci turnaj dohrát, jelikož přijel na traktoru jistý dřevař a jel přímo na naše hrací pole. Hned si však všiml, že jsme ještě nedohráli, a tak zastavil svůj stroj a ochotně počkal. Přečetl si zatím aktuální zprávy z novin.

Vítězem turnaje s nejmenším počtem úderů se stal Kokos, v těsném závěsu za ním byl Tonda a třetí místo obsadil vítěz z minulého roku Mára. Já sám jsem se držel na uzdě, a tak jsem skončil někde na sedmém místě.

text Hora Josef Horák, fotky Řízek