text a fotky Řízek
Pamatujete na loňského Mikuláše-tragéda? Toho popletu, co pomalu neudržel myšlenku, nevěděl, čí je ani kdo je, padaly mu vousy a byl tak nějak spíš k politování než k smíchu? Tak ten letos nepřišel. Místo něj na naši tradiční besídku dorazil zkušený rutinér s nebeskou knížkou (určitě) hustě popsanou klady a zápory toho kterého dítěte. Kromě něj se povedly i scénky, a především větrníky. Ty měly grády!
Možná že za to mohly vlaky, které vinou stržené troleje někde u Radotína nejezdily ani v nejmenším, možná se jen rodičům a prarodičům nechtělo vstávat do přemrzlého rána. Nebo je prostě letos méně dětí, a ty mají zákonitě méně příbuzných. Každopádně bylo hlavně zpočátku v hledišti hrozivě prázdných křesel. A to mi přišlo trochu líto, protože jinak všechno organizačně šlapalo jako po másle. Včetně taxislužby; díky ní dva herci a dva důležití diváci, které zradily České dráhy, přišli jen o menší polovinu programu. 
Stejně jako já, jelikož jsem je přivezl. Ušlo mi proto třeba promítání mých fotek z výletů a akcí (a večírků), které se prý sekalo, a taky pár scének. Dorazili jsme těsně předtím, než trochu mé děti sehrály scénku inspirovanou pohádkou Sůl nad zlato – a nutno uznat, že jako většina scének, která nám coby vedoucím přišla mimořádně vtipná, u diváků ani u poroty moc nezabodovala – smál se především Péťa, jenže ten v porotě vinou zpoždění chyběl... Ale naši herci vyloženě nezklamali, byť to nemůžu kvůli novátorskému bodovacímu systému „nikdo neprohrál,“ kdy se poprvé vyhlašovalo jen pořadí na prvních třech místech, říct s určitostí. 
Porota tradičně dá spíš na perfektně nacvičené spektákly s bombastickou hudbou a velkolepou výpravou a kostýmy. Líbivé je i přání příjemných svátků, adventu atd., jimiž taky letos končil představení kdekdo. Kupodivu porotcům sedí i Venálovy hlášky. Ty konkurenční táborníci poslepovali střípky z pověsti o Bivojovi a vybojovali 2.-3. místo spolu s jednou dívčí družinou – a i kdybyste mě rozkrájeli, tak fakt nevím, s kterou, pardon.
Nejlepší scénku předvedla vlčata. Jejich Trojské pohádce se dalo vytknout máloco. Je neuvěřitelné, co všechno lze tak malé děti naučit (a tím myslím i Petra, který jim to v roli Trautenberka moc nezkazil). „To bylo dobrý, viď?“ řekla mi po dlouhotrvajícím aplausu Vlasta, a ta tomu rozumí. 
Opakuji, neviděl jsem všechno, ale nic nebylo vyloženě trapné. Tři prasátka po slovensku, naozaj nedopadla tak špatně, jak jsem se obával, hej. Ijáčka jsem neviděl celého, ale byl skvělej. No a když Eliščiny holky přinutily publikum téměř k tanci a když to celé včetně důstojné i vtipné nadílky a promítání obrázků nezabralo víc než dvě a půl hodiny, bylo jasné, že to byla letos jedna z těch lepších besídek.(Více fotek brzy ve fotoalbu, slibuju.)
.JPG)
