Úštěcký triatlon. Už zase?text Milan, fotky Maruška
Sotva jsem se vyčerpaný a hladový vyhoupl před poslední sjezd cyklistické trati, neodolal jsem pokušení (ač jsem na sebe jindy tolik přísný!) a natáhl jsem se pro několik uzrálých ostružin. Možná bylo hloupoučké doufat, že mi pár černých bobulek dodá energii na zbytek závodu, ale protože tou dobou má krev putovala jen mezi plícemi a stehny na úkor dostatečného okysličování mozku, nedomýšlel jsem tyto biochemické procedury tak do důsledku. To nic nemění na tom, že jsem si aspoň na chvíli vydechnul a zamlsal. Vezměme to ale hezky popořádku.
Předzávodní noc se mi spalo výtečně. Podíl na tom mělo kromě příjemné fyzické únavy po včerejší projížďce trati také to, že jsem do sebe předtím za celý den dostal necelých šest litrů tekutin, z čehož asi tak dvě deci nebyly pivo. Navíc jsem poprvé najisto věděl, že znám trať, a nemusely mě tak trápit noční můry o bezcílém bloudění v Českém středohoří.Letos byla naše mladá (pro zjednodušení zanedbáme Péťu) turisťácká výprava snad nejpočetnější v moderní historii. Kromě mazáků, tedy mně, Marťase, Řízka, Franty, Basítka a Péti, dorazili také triatlonoví nováčci Rádoš a Janek, a z těch nejmladších pak Jimi a Kubajs. To už je solidní oddílový přebor.
Počasí tentokrát nebylo úplně ideální, nicméně nutno uznat, že to mohlo být i daleko horší. K nízké teplotě se totiž naštěstí i přes výhružky meteorologů nepřidal déšť. Beztak byly okamžiky před kilometrovým úsekem plavání velmi ubíjející, zejména pro ty méně otužilé, což byli, jak jsem tak koukal okolo sebe, téměř všichni. Po prvních několika tempech však začly naše vypracované svaly vytápět tělo zevnitř a nevlídné počasí už provokovalo jen tvořením vln, jež snižovaly už tak nevalný požitek z plavání.Rozhodující disciplínou Úštěckého triatlonu bývá kolo. Jednak se časy závodníků různých výkonností liší řádově o desítky minut a také se tam i nadějně rozjetý výkon může rozplynout buďto popletením trati, nebo nějakou technickou komplikací. Z naší výpravy se stal největším smolařem největší závodník Rádoš. Jakmile se prodral na čelní pozice, prorazil plášť, píchnul dvě duše a závod dokončil už jen de facto symbolicky po silnicích.
Zato Řízek s Frantou nepíchali a předvedli krasojízdu od začátku do konce a byli také prvními cyklisty, kteří dorazili do kempu po Hurďasovi. Řízek druhou příčku udržel, Franta bohužel zdolával běžeckou trať kvůli nedoléčené noze jen chůzí, takže se propadl až na páté místo. Bronz bral Jirka před organizátorem Ivanem Srchem a po Frantovi jsem už dobíhal já :-).Co se týče mě, kolo pro mě bylo letos hodně bolavé, a i když jsem po čtyřech letech trefil konečně správně trať, na čase to příliš znát nebylo. Závěrečný běh jsem si ale užil, a to i s lehoučkou křečí po velkolepém finiši, kterou mi Špek pomohl vyléčit, když mi dal velkoryse napít ze svého půllitru, za což mu tímto veřejně děkuji.
Ostatní z naší party si, myslím, taky závod moc užili a určitě se neúčastnili naposled. Skvěle si vedl táborník Jimi, který jako cyklista týmu Forejt-Sedlák zajel v podstatě stejný čas jako já a Marťas. To pro něj jistě byla velká čest i motivace do budoucna :-).Zkrátka byl i letos Úštěcký triatlon svátkem sportu, fušky, piva, masa a utopenců – tedy jen těch ve sklenici, ačkoli měli někteří plavci z kilometrové tratě respekt. Snad se i příště najde tolik milovníků pohybu, kteří se vydají vstříc strastím tohoto krásného závodu!
.JPG)
