ČTYŘICET TISÍC NAŠTVANÝCH PÍŠŤALEK

Odbory vs. zbytek světa
text a fotky Řízek, legrační fotomontáž Vlastíkův kolega

Přijeli do Prahy, aby pískali, mávali transparenty, křičeli Hanba!, poslouchali projevy a Kryla, čurali na letenský trávník, ničili Johnovo ministerstvo a prohlédli si památky. Na protestu státních zaměstnanců jsem nechyběl, neboť tyhle panoptikální akce mám rád a poněvadž jsem prostě ten den byl v práci.

Preludium obstaral mladý nadějný odborářský boss Vlastík. V ten velký den, kdy se nespokojení vyvalili z autobusů, aby postupně ovládli Letnou, Klárov, Mánesův most, náměstí Jana Palacha a pak asi i nějaké obchoďáky, se se mnou musel prostě podělit o zábavný obrázek. Někdo ve photoshopu smíchal fotku nepříliš hezkých holých zadnic nahých lidí (státních zaměstnanců) a vysmátého Nečase (bídáka). Abych jako byl v obraze a věděl, oč v Praze půjde. Když jsem poznamenal, že mi to nepřijde vtipné ani dobře udělané, zahrozil: „Také se tě to týká!“

VTIPÁLCI. Takhle příště ne, Vlasto.

A měl pravdu, protože jsem se nakonec vážně octl v průvodu, na rozdíl od Vlasty, kterému bylo líto náhradního volna. Ideologická motivace mi ale úplně chyběla – vstup do státních služeb neplánuji ani ve vzdálenější budoucnosti, to vskutku ne. A nějaká solidarita? S tou se to zase nemá přehánět. Každý sám je tak trochu svého štěstí strůjcem.

MRTĚ LIDÍ. Radek prý byl schovaný v parlamentu.

Upřímně mám raději demonstrace anarchistů nebo gayů, vládne v nich daleko příjemnější atmosféra. Tady zjevně šlo od začátku o to, udělat co možná největší hluk. Zvlášť hasiči byli v tomto směru vybaveni až překvapivě dobře – když už jsem však poněkolikáté dostal zblízka zásah sirénou, zas tak skvělé mi to nepřišlo.

Navenek z těch naštvaných lidí šel málem strach, bylo jich totiž opravdu hodně. Nesli z Letné dolů do Prahy nejrůznější věnce a podobné neveselé věci a transparenty nenechávající nit suchou na nikom a na ničem, snad kromě levice, ta v rádoby žertovných rýmovačkách absentovala. Na okrajích lidského hada policisté usměrňovali policisty. Davem projížděla sanitka a protestovala. Sestřičky pískaly a jedna nesla rakev. Další rakve nesli policisté.

SESTRY V AKCI. Po pěti minutách jsem byl odhodlán
demonstrovat proti píšťalkám.

A před fildou to vypuklo. Na schodech Rudolfina vyrostlo pódium. Davy sestřiček, hasičů, dozorců, zaměstnanců muzeí i divadel se hrnuly přes Mánesův most a vypadalo, že to nikdy neskončí. Řečník střídal řečníka a všichni říkali to samé. Lidem se to líbilo, i když to povětšinou neslyšeli. Hrály protestsongy i Kabáti. A slunce pálilo, jako by ani nebyl podzim, ale prérie.

Měl jsem horečku a pískalo mi v uších. Na sklonku demonstrace jsem ale s některými účastníky konečně souzněl. Společně jsme hledali svoje místo ve stínu.

DĚSIVÁ HROZBA. Být ministrem, jsem podělaný strachy.