JIRKOVA ONE MAN SHOW

FC Forejt - Defect Praha 5:1 (po poločase 1:1)
text Řízek, fotky Kája

Senzační a nevídaný start má v nové sezóně nejnižší fotbalové hanspaulky mužstvo FC Forejt. V neděli tým zelených stárnoucích talentů dočista otočil utkání směřující k trapasu a podruhé se radoval z vítězství, tentokrát 5:1. Borcem na konec byl bezesporu Jirka, který dal čtyři góly a na jeden přihrál.

„Vy chcete hrát hanspaulku?“ zeptal se trochu nevěřícně a trochu, aby se ubezpečil, jeden ze soupeřů poté, co na hřiště nedaleko fízlovské školy dorazila naše první týmová felicie. Popravdě řečeno, nechtěli jsme – byla opravdová lednová zima, bylo po Péťově oslavě, soupeř vypadal mladistvě a běhavě a ke všemu jsme byli na místě zatím jen tři.

69. Rádošův typický 69 metrů dlouhý aut.

Svými čerstvými třiatřiceti lety byl totiž indisponován Péťa, jenž nám aspoň držel palce zachumlán ve spacáku v klubovně – to byla očekávaná absence. Ovšem nečekaně chyběl i hvězdný střelec z minulého kola Václav, který během neděle indisponoval sám sebe. Sice nám na sraz přinesl ukořistěný demižon s vínem, ale bohužel neměl formu ani na to, aby nám dělal trenéra či nehrajícího kapitána. „Já nikam nejedu,“ poznamenal na odchodu kamsi.

Nakonec se nás navzdory tomu sešlo poměrně dost, svou poměrně úspěšnou premiéru si odbyl Luboš a do sestavy se vrátil Vlastík, který předtím strávil tři hodiny rozbíháváním, aniž by to zanechalo jakoukoli stopu. Zato Defect Praha měl problém s dochvilností hráčů, a tak musel začít v oslabení.

Jenže místo našeho očekávaného drtivého tlaku se začala rýsovat blamáž. Přišla taková plácaná v naší obraně, po které se mi zlomyslnou tečí bůhví za co pomstil Rádoš, a parádním vlastencem ukončil mou jepičí neprůstřelnost. Aspoň mi pak po zápase věnoval mošt. Důležitější však bylo, že se krátce potom podařilo Jirkovi usměrnit můj výhoz a srovnat na 1:1.

TLAK. V prvním poločase jsme měli dokonce i vzdušnou převahu.

Náš tlak narůstal. Na bránu modrých mířila celá řada projektilů najmě od Štěpána či Matyáše, leč jejich gólman byl dočista neprůstřelný. Existují na to dva názory – buďto byl dobrej, nebo ho to pokaždé tak nějak náhoďácky trefilo.

Tak jako tak, skóre se neměnilo ani po jediné zajímavější střele soupeře v závěru, kterou jsem nevěda jak vytěsnil mimo. Druhá půlka začala nejlépe, jak mohla. Jirka vstřelil zvláštní gól doprostřed brány a vzápětí zakopl jediný míč přes plot do lesa. Mladíci chybovali v rozehrávce, nedostali se skoro za půlku a díky skvělé obraně v čele s neprostupným Pecenem bych si celou druhou polovinu býval mohl v bráně klidně kousat nehty, kdybych tedy neměl rukavice.

3:1. Marťas už neměl příliš prostoru pro omyl po perfektní přihrávce od Jirky.

 Zato asi čtvrthodiny před koncem naservíroval Jirka zleva Marťasovi míč před prázdnou branku a nedlouho potom sám zvýšil už na 4:1, takže bylo více méně hotovo a zápas se změnil v exhibici – a to převážně v one man show hráče s číslem 11, kterého obrana modrých nedokázala zastavit. Z celé řady dalších akcí se ale neujalo nic, brankář byl dál zarputile trefován, a až těsně před koncem Jirka proměnil můj dlouhý výkop ve svůj čtvrtý gól.

„My vždycky stíháme tak prvních dvacet minut,“ posteskl si po zápase jeden z hráčů Defektu. Doufejme, že i další soupeři budou podobného ražení. A že k nám třeba najdou časem cestu i ti fanoušci a fanynky.