text, foto telefonem a elektronická tužka Ř.
Včera jsem potkal v tramvaji Rudiše. Jsem moc rád, že to po sobě nemusím nahlas předčítat, a jsem tak hned na počátku ušetřen váhání, jestli to číst s měkkým či s tvrdým. Nicméně. Naše setkání proběhlo v tramvaji 22, tedy zcela v souladu s jeho poslední nepovedenou knihou Potichu. (Jedna z jejích hlavních figurek tuto tramvaj totiž pilotovala, samotný vůz pak fungoval jako jakýsi průsečík fragmentárních osudů dalších postaviček). Moc jsme nepokecali: nastoupil na Štěpánské, pohazoval mírně prošedivělou prodlouženou emo patkou, koukal se z okýnka na figuríny ve výlohách a lidi (možná sbíral materiál na novou knihu?) a na Karláku přestoupil. Pochopitelně na metro.
Díky tomuto nevšednímu zážitku, který by se slušelo zúročit aspoň lehkým vykradením literárního odkazu dotyčného, by to dnes mělo být samý vlak, metro, U-bahn, Berlín, Ještěd, pražský smrad a špína a umakartová hudba. Jenže místo Pancho Dirka a příběhů veletuctů dalších loserů se mi do toho vkrádá naše další bowlingové dobrodružství, které spíš lehce zavání Hrabalem.
Opět nám začala naše nejnižší soutěž. Náš kapitán, kterému jsem slíbil, že ho nebudu jmenovat, aby kvůli té fotce neměl problémy doma, v úřadě a mezi kamarády, si s sebou kromě elegantního hadříku na koule přivezl obrovskou skobu na kalhotách. (Kdoví, co v té práci dělali). (Tak tuhle poznámku jsem si taky mohl odpustit). Při každém hodu jej celá herna pozorovala, džentlmeni kroutili hlavou, dámám naskakoval ruměnec, jiné rovnou padaly do mdlob.
Když k tomu Kapitán přidal ještě zuřivá gesta, silná slova a nadávky vstříc vlastní osobě a nespravedlivým kuželkám, které se ani nehnuly, přestože se přece měly poroučet, Amatéři Radotín potvrdili svou tradiční roli třídního klauna. I profesionální závodník, který tam na nás dohlížel, se občas neubránil úsměvu. A doporučoval nám, abychom zaměstnali psychologa. Nejsem si jist, že by to stačilo.
Trochu neuvěřitelně pak asi působí zpráva, že jsme včera vše, co se dalo, vyhráli, a vyšvihli se na čelo tabulky skupiny. Naše komická sestava, tvořená extrovertním nestydou, mírně labilním blonďákem a kulhavým vzteklounem, který opravdu neumí prohrávat, tak odcházela z herny ve skvělé náladě. Kapitán si stáhl košili co nejníže, ale výsledný dojem už nezachránil. A utěrku tam samozřejmě nechal.
Žádné komentáře:
Okomentovat