TOTÁLNÍ VÝRON!

Člověk nemusí být bůhvíjaký latiník, nebo dokonce doktor, aby pochopil, že sousloví totální ruptura značí průser. V mém případě se dá konkrétně směle hovořit o přetrženém vazu na zevní straně kotníku. Zajímavé na tom je, že jsem si to vlastně diagnostikoval - s využitím moderních zobrazovacích metod a erudovaných známých - téměř sám.

Když jsem se tu někdy v květnu nadšeně rozplýval o tom, jak je krásné běhat, potit se a funět, netušil jsem, že moje nová vášeň brzo vezme za své. Jednoho červnového rána jsem vyrazil do Krčáku na obvyklé desetikilometrové kolečko, jenže těsně před koncem - najednou výron a pád po hubě do jehličí. A taky hledání klíčů od auta, které jsem v panice zahodil do křoví.

Pár dní potom jsme jeli do Londýna, už s ortrézou a berlemi. A pak na tábor, už jen s ortézou. Když se střihem přeneseme o pár výronů a návštěv na ortopedii, třímal jsem o měsíc později výsledek vyšetření na magnetické rezonanci, abych zjistil, co že jsem si to při tom nezdařeném výběhu všechno počochnil.

Přiznám se, byl jsem z těch latinských šifer nejprve trochu jelen. Že totální ruptura musí být něco brutálně a dočista přetrženého, jsem však poznal sám a Google to jen potvrdil. Zbytek poradili kamarádi s aspoň trochou lékařského vzdělání.

Je totiž doba dovolených, opravdoví doktoři se bezostyšně válejí na plážích a na ruptury nemají čas. Až se vrátí do práce, seznají, že mám přetržený vaz, zánět šlach, artrózu a hypochondrii - a to už já všechno vím, takže mám náskok.

Až pan doktor s profesionálně zachmuřeným výrazem prohlásí: "Budeme to muset otevřít a dát to do pořádku. Ale zvládneme to, nemějte strach," nebudu mít strach, protože už si to několik dní představuji, a kdyby to šlo, už bych dávno sám sebe odoperoval a zahájil rekonvalescenci.

Jenže ono to nějak nejde. Nezbývá tedy než se obalit trpělivostí a sádlem a čekat, až se opálení ortopedi pustí do díla.

text a repro Řízek