NA TÁBOR ZDLOUHAVĚ

Vzal jsem si týden volno v práci, a tak jsem v sobotu sbalil krojovku, koupil nový spací pytel a ešus - spacák mi před rokem a půl ukradli a už i mně bylo trapné půjčovat si jej - a za soumraku vyrazil za dětmi na tábor do Čimelic.

Zvolil jsem chtě nechtě nejdražší a nejdelší možnou cestu, když ovšem nepočítáme třeba parník, který by tam podle všeho plul ještě déle. Jel jsem podivným vlakem - takzvaným březnickým rychlíkem. Prastarou dieselovou lokomotivu natřeli namodro, odhlučnili a přidali jí namodralé jakobyxenony, připřáhli tři modré vagony a vyslali ji z pražského hlavního nádraží směrem k betonové krychli nádraží v Březnici.

Tento vlak končí jízdu ve stanici Protivín.

Ve vlaku kromě mě a posádky jeli asi tři lidé, přesto si do kupé přisedl neznámý starší muž. Luštil křížovku v Metru a nešlo mu to. Ve Zdicích nám nahlásili 15 minut zpoždění, načež se vlak kupodivu rozjel. A to nás spojilo - nadávali jsme na dráhy a po zvláštním oslím můstku naopak vlastenecky velebili tenistku, která zrovna vyhrála stříbrný talíř, a taky dovolenou na chatičce, když chlap může chodit jen tak v trenýrkách a nemá tam elektriku ani ženu (to on).

"Furt je tam ale co dělat, že jo," vyznal se a pokoušel se vyzrát aspoň nad osmisměrkou. Já si četl knížku od Mariusze Szczygiela, proč podle Poláků Češi nepotřebují Boha a proč si Pawlowská umí dělat srandu ze svého objemného těla. Lokomotiva bublala a cesta za okny neubíhala, spíš ucházela. Ale příjemně. V Příbrami pán bohužel vystoupil.

Opuštěná nádražní budova v Čimelicích -
zmizeli výpravčí i karafiáty za okny.

Z Březnice jsem pokračoval motorákem se dvěma podnapilými Rusy či Ukrajinci a průvodčím, který se je česky snažil přesvědčit, že tento poslední dnešní spoj opravdu končí už v Protivíně, a že se tedy do Budějic nedostanou, i kdyby se na hlavu postavili - což by vzhledem k jejich stavu a zatáčkám na trati patrně nebylo snadné. Šéf vlaku rusky neuměl, nebo nechtěl. Mně tykal a bylo to příjemné.

Byl mi odněkud povědomý. "A kde máš teda děti, když jedeš na tábor?" ptal se mě nakonec, když jsem vystupoval na peron v Čimelicích. Ukázal jsem někam do tmy, přes několik rybníků, polí a přes les a vydal se za nimi.

text a fotky Řízek