CHLADNÁ A NÁDHERNÁ

Největší ledová jeskyně na světě je kde? V Rakousku. A aby to bylo hned každému jasné, má velmi nabubřelý název: Eisriesenwelt (asi Svět ledových obrů). Dlužno dodat, že ne nadarmo. Jestliže nelžou, měří jeskynní systém nějakých 41 kilometrů. No i kdyby to bylo třeba 39, i tak je to celkem dost.

Do jeskyně vysoko nad vsí Werfen v Salcbursku jsme se vypravili na téměř rodinné dovolené v Zell am See. Stoupali jsme autem, pěšky i lanovkou do výšky 1700 metrů, pod námi se rozprostíraly nedozírné propasti - a to doslova, jelikož byla mlha. Došli jsme jen 3 - Maruška, Julie a já, Tomáš to kvůli obavám musel otočit.

"Máme tu i ledovou jeskyni, je v ní zima...," mohl by Wolfi, průvodce ve stylové červené bundě a kulíšku, začínat každou prohlídku. Kdyby tedy uměl česky a znal Českou sodu. Tak ji zahájil tím, že vybraným pětiletým dětem a mně rozdal plynové karbidky, jimiž se při troše neopatrnosti dalo velmi hravě podpálit šatstvo okolních dívek a žen.

Plamen ovšem vzápětí sfouknul poryv větru u vstupu do obří chodby jeskyně - a nejenom mně, i těm capartům! Naštěstí si Wolfi umí vždy poradit a ihned nám znovu připálil. Přivítal nás obrovský prostor podobný strmě nakloněnému vestibulu metra. Akorát ze stropu či ze země občas trčely homole z ledu, který se tu každoročně na jaře vytváří. A taky tam tedy nejezdilo metro a na rozdíl od podzemky to bylo okouzlující.

Wolfi pálil jakési hořčíkové pásky, kterými to celé pěkně osvětloval, a jeho angličtina byla tak německá, jako kdyby to někdo schválně parodoval. Podle Marušky to ale byl kunďák, což je rozhodující.

Teplota byla asi na nule. Fotit se tam nesmí, tak jsem si udělal jen pár špionážních snímků, ostatně tam stejně byla tma. Stoupali jsme po chodníčku vestibulem příkře vzhůru, jako kdysi jakýsi pan Posselt (patrně ne tento), který to tu celé objevil. Došel až k dvacetimetrovému ledovému valu, na ten si netroufl, tak udělal na zdi křížek a valil zpátky. Na webu píšou, že to bylo v roce 1879.

Dál se dostal až pan von Mörk, v roce 1913. Po něm je pojmenovaný velký dóm, který podle Wolfiho měří asi 40 metrů na výšku a 70 na délku. Naneštěstí si pan Mörk své "milované jeskyně" příliš neužil, o rok později padl ve válce. Předtím ale projevil přání, aby jeho popel skončil právě v jeskyni. A tak se i stalo. "Chudák vdova," glosovala to Maruška, ale Wolfi na to nic neřekl.

Mimoděk jsme opravdu vystoupali sedm set schodů, viděli různé další ledové útvary včetně opravdického eisbära a s trochou fantazie slona. Dokonce jsem se i ilegálně sklouzl na pár tisíc let starém ledu - jezdilo to pěkně. Nikoho jsem bohužel nepodpálil. A sedmdesátiminutový zážitek z prohlídky zhruba dvacetiny celého komplexu vhodně zakončila sekaná v housce na dolní stanici lanovky.

text a špionážní foto Řízek