Prosím, nesmějte se - FC Forejt 1:5
text a fotka Řízek
Sezóna pro nás skončila, jeli jsme domů. Ale na rozdíl od hráčů neúspěšných týmů, kteří frustrovaní opouštějí mundial už po osmifinále, jsme se mohli i nepatrně radovat. Protože jsme náš poslední jarní fotbalový zápas vyhráli, a završili poměrně úspěšnou druhou polovinu soutěže. Pravda, byly tam i nějaké kontumace v náš prospěch, ale na to se historie a kdokoli jiný soudný nikdy ptát nebude.
Na druhou stranu, ani soupeři z týmu Prosím, nesmějte se se po porážce 1:5 zklamaně neváleli po zmoklém umělém trávníku (ještě aby, komu by se chtělo být oblepený těmi otravnými kousky černé gumy), ani neplakali. Brečela jen jejich fanynka. A to ne proto, že by neunesla porážku „svých“ hochů, ale spíš z toho důvodu, že ji jeden z našich protihráčů seřval. Nesprávně totiž vyplnila zápis. Tomu se fakt smát nedalo, maximálně tak nevěřícně kroutit hlavou, protože na gentlemanství a vměšování nebyl čas.
Zajímavé bylo, že oba týmy měly úplně totožnou vodnickou zeleň na dresech a že rozhodčí pro jistotu vůbec nebyl. My jsme tedy navlékli trička, abychom se protihráčům nepletli, a to mělo velkou výhodu, protože nám naše dresy během nenadálé průtrže mračen nezmokly, a mohli jsme se tak do nich po zápase převléct. Kromě brankářského, který si na sebe navlékl Rádoš – já jsem kvůli předstírané bolesti malíčku raději místo chytání zkusil oprášit svou někdejší ofenzivní slávu.
Zatímco Rádošovi po slušném výkonu zkazila čisté konto jen naše lehkovážnost po slejváku těsně před koncem, s oprašováním slávy jsem příliš úspěšný nebyl, takže to asi v útoku zkusím zase až za dalších patnáct let. Ale zářili jiní. Václav ani nepředstíral údiv a překvapení, že ze dvou jeho polostřel padly dva úplné góly. I proto jsme už v poločase prestižního duelu o klidný střed tabulky vedli 3:0. Prosím, nesmějte se totiž jako jeden z mála týmů na světě hráli o poznání hůře než my.
Trefili se ještě Pecen, Kája a Matyáš, já jsem bohužel nedokázal zacílit do prostoru branky, jinak by to tam pravděpodobně spadlo taky. Dokonce se pak Kájovi podařilo v pralese najít i původně beznadějně ztracený míč, takže pocity jakože jednoznačně dobrý. Nejhorší ze všeho byl akorát ten slejvák, protože mi v batohu zmokla nějaká lékařská zpráva, celá se potrhala a rozpila, takže zase budu před bílými plášti za idiota. A déšť způsobil i to, že pak kanonýr Václav celé dřevo chodil a spal v našem reprezentačním dresu. Ale to asi nikoho moc nepřekvapilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat