Forejt FC - Nightmare Team 0:3 (po poločase 0:1)
text a fotky Řízek
Bolely mě zuby a bylo mi zle. Hra našeho fotbalového týmu za to však výjimečně nemohla, na vině byla čistě vrtačka a kleště. Pročež jsem se po hrozně dlouhé době zase octl za postranní lajnou v roli fotografa a břitkého kritika, místo toho, abych aktivně zasahoval do dění na plastovém pažitu.
Možná zajímavější než konečný výsledek, který se vzhledem k rozdílnému postavení v tabulce (oni úplně nahoře, my bezmála v koncích) tak trochu dal čekat, byla nezvyklá míra pozornosti, kterou mač vzbudil – na našich stránkách se k němu vyjadřovali hned dva cizí lidé, a dokonce ani jeden z nich jsem nebyl já.
Pozoruhodná byla i protichůdnost obou tvrzení. „Těším se na náš vzájemný souboj a doufám, že to bude v duchu fair-play a všichni si fotbal užijeme,“ napsal na naše fórum někdo zákonitě dobrý z Nightmare Teamu a sportovně popřál hodně štěstí. Zato z jiného tábora přilétlo varování. „Bacha, jsou to hrozný hérečky, stačí se jich dotknout a padají jak švestky. Nejsou moc běhaví, ale umí si to dát do nohy. Pokud mají slabinu, tak je to brankář, zkoušejte to odevšad,“ radil informátor z týmu našeho někdejšího přemožitele.
Do brány se mimořádně rozložil Václav, vedl si nad očekávání dobře a kdoví, jestli jeho celotělový styl nakonec ještě zcela nezmění pohled odborníků na trénink hanspaulských brankářů. Sice jsme záhy dostali gól z přímáku, který prolétl nekvalitním zdivem našich hráčů, ale pak se strašně dlouho nic zlého nestalo. Sportovní hérečky dokonce zahodily penaltu, a tak poločasový hvizd přišel za celkem přívětivého skóre 0:1. Jinak se pozorování našeho "skauta" moc neplnilo - protivníci byli běhaví a padali asi tak často, jako my.
Dokonce naše útočníky soupeř občas pustil i do šance. Jenže ani Jirka, ani navrátilec Radim nedokázali sami před brankou prověřit údajně nespolehlivého gólmana, takže ten výše citovaný hanopis byl možná jen špinavá pomluva, kdoví. Václav na druhé straně odolával, dokud Matyáš hloupě neztratil míč v rodícím se přečíslení, čímž vpustil Nightmare Team do nezastavitelného brejku. Je dílem náhody, že jsem zachytil i poslední gól zápasu, kterým si náš rezervní brankář nakonec trochu pokazil rodící se renomé.
Jinak nám to v druhém poločase moc nešlo, Marťasovi míč pořád přiblble odskakoval, Matyáš pohybem připomínal sovu ozářenou dálkovými světly, Radim byl asi ještě ve vzpomínkách zraněný. A tak jsme zase prohráli, aniž bychom pořádně vystřelili. Ale nikdo se nezranil.
Žádné komentáře:
Okomentovat