Malý krok pro lidstvo
text a foto Řízek s využitím ČTK
Měli jsme dnes úspěšný den, já i pan hokejista Rolinek, chtěl jsem tou napůl vypůjčenou fotkou vtipně říci. Podobně jako český výběr učinil významný krok v boji o medaili, i já jsem se dnes posunul do semifinále mistrovství Řízka v získávání jakéhokoli akademického titulu.
Těsně před koncem základní hrací doby jsem totiž dopsal, vytiskl a nechal svázat svou bakalářskou práci plnou nácků, grafů a Dělnické strany. Šampaňské už se chladí v ledničce a fanynky, které už asi moc nedoufaly, namalovaly na tváře zjednodušené podobizny mne. Po pěti letech snahy, odříkání, drilu a studijní dřiny na dvou přetěžkých školách je totiž titul pro mistra světa bezmála nadosah.
A ono to obecně vzato vlastně není zas tak výjimečné, ale pro mě jo. Jestli to vyjde, tak to totiž bude poprvé v historii.
Spousta z mých spolužáků, přátel a kamarádů začala s psaním už asi loni na podzim, tím pádem v době, kdy začaly vonět šeříky, vybírali barvu vazby a rovnali číslování. Já jsem tou dobou vyčkával, až se dostaví nějaká múza. A vyčkával. A taky si mě na prvního máje natočil nějaký dělnický soukmenovec na mítinku spolu s Vandasem (asi kolem patnácté sekundy, dál na to nekoukej).
Múza nepřišla, zato dorazil stres. A pod tlakem to dílo rychle přibývalo a rostlo, až mi přerostlo přes hlavu. Jako nějaké nevycválané děcko, které rodičům prohlubuje vrásky na čele svým klackovitým vzdorem, se ta věc vzpírala a bránila vybroušení do klenotu mezi kvalifikačními pracemi. A když už to vypadalo, že jsem vyhrál, tak jsem si to včera v noci nějak neuložil a musel jsem brousit znovu. Ale už to je. Má to osmdesát stránek, 130 tisíc znaků a význam pro budoucí badatele? No nezměrný.
Tak jen doufat, že v cestě za titulem nepřekvapí nějaký hokejový trpaslík typu obhajoby.
Žádné komentáře:
Okomentovat