DVACET LET NAŽIVU

A pořád mě to baví
text a většina fotek Milan

Pálení čarodějnic člověka zmůže. Abychom nastřádali nějakou tu energii na večer, uspořádali jsme v sobotu regenerační vyjížďku na kolech. Už to bude nějakej ten pátek, co jsem se naposled vsoukal do té přiléhavé elastické kombinézy, která toho skrývá setsakra málo, nazul botky s kovovými udělátky na podrážce a šlápnul do pedálů.

Dneska v jednu odpoledne si mezi půlky vrazili sedlo kromě mě ještě František Košťál, Domča Tomanová a Martin Šrůta a frčeli jsme kolem Měsíčního údolí do Chotče a potom přes pole do Kuchaříka, kde jsme zkejsli na náměstí, jak teda to místo nazval Franta, i když přesnější by asi bylo říkat nářiť.

Plácek to byl ale moc pěknej. Sedli jsme si na lavičku u dětského hřiště a první, co jsme merčili, byly dvě nenačaté lahve vína na stole. Franta měl s sebou sice kolovínový nápoj z domova, ale ten dlouho nevydržel. Rozhodli jsme se teda to líp vypadající vínko koupit, vhodili jsme do kalíšku šedesát korun a vychutnali si zlatavý obsah lahve z týhle totální samoobsluhy.

Kromě vína tam byly taky houpačky, klouzačka, telefon a tabule, na které jsme si vybili svoje potlačované výtvarné cítění. Samozřejmě jsme se nezapomněli podepsat, a Domča nás dokonce pod naše dílo zpodobnila. Strávili jsme v Kuchaříku pěknou řádku minut a byla to úplně výborná řádka a jsem rád, že jsem mohl narozky oslavit dílem i takhle.

Pak už jsme se rozjeli domů s tím, že se brzo zase uvidíme v turisťáku. Šikula Franta, který mi taky na dnešek vykurýroval kolo, opravil hadičku u pumpičky, a tak jsme mohli foukat do sudu, aby z něj teklo pivo, což je právě ten jev, kterej člověk od sudu nejčastěji očekává. A pak už se začali hromadit hosté, i když určitě ne s takovou vervou, se kterou se do dílny hrnuly miliardy rozličných hmyzů. Ale i tak jich bylo celkem dost, to mě potěšilo.

Ve druhé části večera se většina příchozích zúčastnila šipkového turnaje, zatímco já jsem se, coby Milan s pérem na hlavě, zasadil do role pozorovatele. Nějak ani nevím, kdo vyhrál, ale Petr mi říkal, že měl dost dobře našlápnuto – akorát že se pak zasekl při dohazování a jedinej, kdo byl ještě o něco horší než dlouhovlasý biolog, byl bohnický nešika Péťa Forejt.

Pěkný narozky, díky, díky moc!