pátek 28. května 2010

DVA V JEDNOM


Prohra s Lužinýýý 2:3, remíza s 5 plus 1 statečných 2:2
text a foto Řízek

Zůstaňme ještě na chvíli u fotbalu, prosím. Vítězství, které tu minule opěvoval Venál, nás takzvaně nenakoplo. Minulý pátek by naši fandové, kdybychom nějaké měli, jen s prázdnýma očima hleděli do země a případně utírali slzy do černozelených šál a vlajek. Prostě jsme už zase prohráli, a to naprosto zaslouženě. Zato tento pátek, to už bylo aspoň o kousek lepší. Ze Štěrbohol, které leží těsně vedle Madagaskaru a Mongolska, vezeme bod za plichtu 2:2.

Před týdnem byl tým Lužinýýý Boys byl od začátku tak nějak nad síly našich borců. A jestli si myslíte, že našemu brejkovému antifotbalu nějak zvlášť pomohl hrbolatý terén ve Stodůlkách, tak vůbec ne. Naopak, našim už tak dost kodrcajícím kombinacím moc neprospíval. Spíš jsme se k nim vůbec nedostali.

Na polovině postával nepohyblivý Matyáš, pak dlouho nikdo, no a vzadu obranný blok, který nevěděl, kam dřív. A tak jsme během prvního poločasu spíše jen sledovali a zastavovali, co vše se na naši branku valilo. Tam jsem si aspoň do změny stran užíval šťastný zápas, byť jsem všechny ty tyče a náhodičky ani nestačil sečíst. „Hezky, Vokoun!“ křičel Rádoš a měl pravdu.

O poločase se to všechno zlomilo. Boys už po šesti minutách zlikvidovali mou stominutovou neprůstřelnost. Ale stalo se to, co nikdo, kdo viděl první poločas, nemohl čekat. Z první naší střely stoper Štěpán vyrovnává, jeho přímák mizí v síti. Nespravedlivá remíza však dlouho nevydržela. Přišla nepovedená minuta, ve které jsme dvakrát kapitulovali, a na celkem očekávatelné porážce nezměnil nic ani Matyáš, který se po pěkné kombinaci trefil do dočasně opuštěné branky.


Jak začal dnešní zápas s týmem „5 plus 1 statečných“, nevím, tou dobou jsem vězel někde na cestě, společně s Rádošem a Grygerou. Vlasta to totiž tentokrát se svou tolik preferovanou sockou vyhrál, aut bylo nějak příliš. Takže když jsme konečně přejeli celý svět a dorazili do Štěrbohol, na ukazateli skóre svítilo 0:2, v bráně stál Jirka a Vlasta se hádal s Vaškem. A vtipné bylo, že jich bylo opravdu jen 5 plus 1.

Hned jak jsem si stoupl do branky, obraz hry se změnil. Ale ne kvůli mně, mohl za to Jirka, který v podstatě záhy poté, co opustil bránu, snížil. Pak mě prověřil nebezpečnou tečí Štěpán a byl poločas.

Ve druhém jsme nehráli špatně. Brzo Jirka vyrovnal střelou do přesného středu branky, a mohlo být i lépe, kdyby Václav třikrát místo nezměrné paniky sám před brankářem zakončil aspoň nějak, ono by to tam nejspíš spadlo. A kdyby Jirka třikrát místo tyče trefil něco rozumnějšího. Pak mě ještě prověřil nebezpečnou tečí Karel a bylo to.

Ten postup asi letos spíš nevyjde.

Žádné komentáře:

Okomentovat