LABSKÝ VODOPÁD

Růrajr? Ja? Cvajmal? Vy si taky dáte vajíčka? Jste mi nějaká povědomá... nejste učitelka z PORGu? Nebo manželka nějakýho miliardáře? Ti k nám totiž jezdí na zimu. Ne? Ale mohla byste bejt! Jste na Labský prvně? Jo? Dobrý, ne? Akorát je trochu hnusně, no. To tu bejvá. Každopádně já tady příští rok končím, stačilo mi to. Víte, tohle fakt není pro normální lidi. Co budu dělat? Vůbec nic – prodám byt po prvním manželovi a bude. Ve Francii. Von mi ho totiž, prevít, odkázal, ale dal tam podmínku, až mi bude pětapadesát. Naštěstí teda umřel asi tak měsíc předtím, než bych se s ním rozvedla. No jo. Bouračka, to víte. Seděla jsem vedle něj a děti vzadu. Teď je na letišti ve Francii. Teda jako urna s ním. Píšou mi každej rok, ať zaplatím sedmnáct set euro a vodvezu si ho - jezte, vystydne vám to - a já jim dycky s advokátem napíšu, že nemám prachy. Naštěstí tam nenabíhá žádný penále, to mám zjištěný. Teda na rozdíl od pokuty za rychlost, co jsem dostala ve štyryadevadesátym v Německu. "Soňo, Soňo, přišlo ti ňáký psaní, je to německy," říkali mi letos na jaře a bum ho! Sedm tisíc euro. Fakt! Advokát to teda nakonec uhádal na dva a půl - kafe je kdyžtak támhle - oni totiž Němci tohle promlčujou až po třiceti letech, bacha na to. Naštěstí tenkrát, když jsem jela prvně do Německa po dálnici a přišlo mi, že na mě nějak moc lidí bliká, a co myslíte? No jela jsem v protisměru - obrovskej zátah, hlídky jak z Kobry 11, tři vrtulníky a ti policajti tu mojí stodvacítku normálně nebyli schopný votočit, tak jsem si tam musela zase sednout. No a tam mi dali na výběr, že buď tři tisíce marek, nebo podmínka. Tak jsem jim řekla: "Chlapi, kde bych je vzala?" a nakonec mi akorát zakázali vstup do města, kam jsem beztak nechtěla. Pak jsme teda dojeli do hospody k paní, kde jsem měla pracovat. Vona teda měla dole hospodu a o patro vejš snad první německej bordel a její nebožtík manžel navrhoval Hitlerovi ty dálnice, ostatně po ní jsem jela v tom protisměru, a měla tam nějaký fotky, který jsem pak teda prodala. No a jak jsem tam dojela, v tom běží RTL a ta paní mi říká: "Počkejte, nejste to vy?" A byla jsem to já ve stodvacítce, jak jedu v protisměru. Měla jsem tam pak barák, ale ten jsem prodala - jezte, nechutná vám to? - a koupila za něj tři ruiny v Česku. Pro děcka. Taky mám kus lesa, kolem to patří mladejm Schwarzenbergům, ale oni hrozně pijou. Tuhle mi pak stříleli daňky v oboře, jsem se s nima pak nebavila, protože tohle se fakt nedělá. Ostatně do tří let tady ty všechny lesy končej, se vsaďte. Tady všude. Mně už je to jedno, já už sem příští rok nejedu, protože budu rentiér. Možná teda v zimě dolů, tam jak jezdí PORG a miliardáři. Tuhle tam byl ten, jak jeho dcera jezdí na těch koních. No, tenhle. Já ho v ksichtě neznám a von mi povídá: "Víte, kdo já jsem?" A já na něj: "Nespala jsem s váma, tak vás neznám." Sranda prostě. Hýr zind ýre ajr bitešén.

text a foto Řízek