pátek 3. února 2012

PEPANŮV HŘÍCH

Na každém konci je pěkné to, že něco nového začíná… Tuto větu si rozhodně neřekl náš kocour, když mu jednoho krásného rána do misky přistaly místo hubnoucích granulí obyčejné kuličky z Alberta. Pro Pepana to znamenal konec více než roční diety. Na oslavu onoho historického momentu mi pochcal (to slovo je na místě, věřte) dvě kabelky. Hurá!

Pokud byste si mysleli, že už jsme nemohli déle snášet psí pohledy naší kočky na dietě, mýlíte se. Narušení diety má daleko méně prozaický důvod. My jsme prostě zapomněli ty supr granule pro štíhlou linii u veterináře objednat. A z přechodného hřešení se stalo trvalé, a tak teď Pepan baští nezdravě.

Je to podivné, ale kromě rostoucího bříška se to projevuje i na jeho psychice. Krmen sprostým žrádlem průměrné kočky si dovoluje nevídané věci. Smutně si musíme přiznat, že levnější granule udělaly z černého zvířátka barbara. Mrštně se teď dostane k hrncům na sporáku, občas nás překvapí hovínkem ve vaně a v noci sedí na koši s prádlem a hypnoticky zírá na rozespalé páníčky. Osobně zastávám názor, že v tom krmivu z Alberta jsou drogy.

Zkusili jsme ho tedy vrátit do gastronomické high society, a to prostřednictvím laskominy s názvem sushi. Rybičku jsme vybalili a opatrně vložili do jeho nového tunelu. Pepan zacítil prestiž. „To je výborný. Kočka ze Žižkova se v tunelu za 1200 korun láduje sushi,“ konstatovala hlava rodiny.

Nicméně tato lekce stolování na úrovni nezanechala na Pepanovi větší stopy. Když si páníčci (výjimečně) přivezli chutné laskominy z nejmenovaného fast foodu, kocour se nezdráhal a začal škemrat (to se naučil od Hukovy kočky). Načež spořádal pěknou dávku jakéhosi obalovaného camembertu z krabičky s velkým M. Mlsně se olizoval, kapitola se sushi zapomenuta.

Inu, nejen lidé hřeší.

text Maruška, mobilní fotka Řízek

Žádné komentáře:

Okomentovat