S pocitem, že se kocour Pepan chová divně, jsem se tu už nedávno svěřil. Tehdy jsem to přikládal akutní zamilovanosti anebo důvodům, které by se souhrnně daly označit jako "jiné". Nicméně ono to nepřestává, spíš se to stupňuje.
Považte, to jeho několikahodinové sedávání v koupelně na koši se špinavým prádlem, to se ještě dá snést. Horší je, když zvíře - stále ještě na dietě - třeba z kuchyňské linky v nestřežený okamžik sežere celý talíř čočky (bez uzeného). A darovanému panáčkovi od Milana ještě ke všemu ožužlá, ukouše nožičky, hanba. A Maruška říkala, že už i ručičky.
Ze všeho nejprotivnější je však jeho obsese uchošťoury. Ty získává tak, že si v poličce ve skříňce v koupelně nějak otevře jejich krabičku, tyčinku si odnese do obýváku a pak ji za strašného kraválu loví po parketách i jinde. Nakonec vatu sežere a tyčinku ohne, čímž to pro něj na chvíli končí; mezitím ale zjistí, že mu jedna zcela nedostačuje, a tak vytahá další, desítky dalších.
To je prostě tak otravné!
Tomu všemu má zabránit Ježíšek. Už teď víme, že našemu domácímu zvířeti nadělí jakýsi obrovský tubus s několika otvory a dvěma šustivými chapadly, kterými se dá slídivě prolézat.
Tunelová kočičí schovávačka je ze všech stran pokrytá atraktivním plyšákovým materiálem, temná zákoutí pohlcují zlé duchy hyperaktivních kocourů a celá asi dvoumetrová konstrukce dočista utlumí jejich zájem o ušní hygienu i o pojídání lidských pokrmů.
Pěkné svátky zvířatům i lidem!
text a fotky Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat