LED V LEDCÍCH

Ledce jsou bývalá divná vesnička na břehu Sázavy, kousek od Nespek. Přesnější by bylo říct, že je to kdysi zplundrovaný a nově opravený kostelík a pár domů, tedy dva, uprostřed pastvin. Samota. Kolik toho tam bylo dřív, nevím. Není však sporu o tom, že je tam parádní rybník.

Podle nespecké internetové kroniky blízko dvora (a tedy i dnešního rybníka) stávala tvrz, v níž dlili vladykové z Ledec. Ves však zřejmě v patnáctém století zanikla při obléhání nedalekého hradu Kostelec (jak to s ním dopadlo, napoví jeho nynější název Zbořený Kostelec). Zbyl jen kostel svatého Bartoloměje, který byl opuštěn v roce 1640. V padesátých letech se k neúprosnému zubu času přidali komunisti, po revoluci se ale najednou objevili dobří lidé, kteří kostelík opravují, a za to jim dík.

Tolik historie a souvislosti.

Někdy tam chodívám běhat, je to pěkná cesta, vine se pod lesem a nad řekou a loukami a nikdo nikde. O víkendu to vše bylo ale zmrzlé, hlavně tedy ten rybník, kam jsme šli bruslit - protože jsme s Maruškou na chatě konečně našli brusle. Skoro stejně důležité bylo, že Ledce kromě nás nenašel nikdo.

Dokážete si představit nehlučné bruslení? Nebo jste odkojeni hudebním či výskavě fakaním doprovodem při kroužení kolem zimáku či uřvanými kamarády při hokeji? Zkuste někdy Ledce. Zpočátku je to trochu zvláštní, ale bezesporu je to úplně jiná dimenze zážitku. Nezpívají ani ptáci, neboť zmrzli.

Někdo před námi, kdo však už odešel do tepla, dokonce odmetl a odhrabal z rovného ledu sníh a vytvořil dvě rychlobruslařské dráhy a jedno kolbiště pro případné hokejisty.

Mrzlo, až praštilo - dokonce doslova; když nože krájely led jantarovo-karamelkové barvy, v kterém byly bílé bublinky od kapřích pšouků, sem tam se ozvalo zlověstné dunění. A to tedy nejen při mých pádech.

Drandili jsme v pustině nedaleko od kostela asi půl hodiny, byla fakt ukrutná zima. Ale stálo to za to.

text Řízek, mobilní fotky Ř. a Maruška