ZÚČTOVÁNÍ

A jsme konečně dole! Já i plastová sádra. Jistě celou řadu lidí zajímá, jaké jsou mé pocity. Tak určitě úleva, pak to teda trochu bolí a celý ten kloub zatím moc nefunguje. To mi ale nebrání v kostce zrekapitulovat, jaké to vlastně bylo.

1 - přesně tolik mám nyní zdravých nohou;
24. červnového dne jsem se byl proběhnout a nějak to nedopadlo;
45 dní trvalo lékařské vědě, než zjistila, že mám zase přetržený vaz;
8 je, pane, počet pokusů na magnetické rezonanci, kterým jsem se podrobil. A 4, jen 4 byly úspěšné, zbylé jsem znehodnotil tím, že jsem se vrtěl;

2 - počet plastik vazů, které jsem už v minulosti přerval, přesto jsme tomu dali ještě jednu šanci, také je to počet zlatých rukou mého ortopeda;
460,- je cena za nadstandardní pokoj na Malvazinkách za den;
0 korun se platí v případě, že se do nemocnice kvůli komplikacím musíte na víkend vrátit, a to se vyplatí;
45 - cena litrové coly od báby, co objíždí pokoje s vozíčkem s občerstvením;

63 - IQ mého nemocničního spolubydlícího, úspěšného mladého muže s velkým potenciálem, audinou a ambicemi;
224 zhoupnutí na berlích měří cesta z domova k metru, zpátky asi o dvacet víc, protože to je do kopce;
440 korun se doplácí na elegantní plastovou sádru v barvě dřevěného uhlí, která se nedrolí a dá se s ní lézt i na 6ti metrové žebříky;

32 heparinových injekcí jsem si bodal do prostoru lékaři nazývaného kožní řasa, jemuž my, laici, říkáme pneumatika na břiše;
1 berli se mi podařilo zlomit;
1900 - měl stát sporttester, který jsem si nakonec neobjednal, protože ho nějakou dobu nebudu potřebovat;
84 let bylo možná babičce, která mě v tramvaji chtěla pustit sednout;
2,5 hodiny jsem čekal na sundání sádry;
6 neděl celá ta belhavá šaškárna trvala.

text a mobilní fotka Řízek