CO NÁM CHYBÍ?

 

Případné diváky by na naše fotbalové zápasy mohl aspoň navnadit příslib mnoha gólů. Je totiž fakt, že od porážky 0:1 v prvním kole jsme pokaždé dostali nejméně tři, spíš víc. Je ovšem také pravda, že na zápasy FC Forejt nikdo nechodí, až na mě. Nejinak tomu bylo tentokrát, kdy si náš manšaft připsal šestou prohru v šestém zápase. Ta série zatím působí nekonečně.

Těžko se dá našim hráčům něco vytýkat, tohle už je prostě depka. Přestože soupeř s názvem A.Č.A.B. byl o něco lepší než naši borci, žádná Barcelona to teda nebyla, minimálně remíza se dala uhrát - zvlášť když po půlce to bylo nerozhodně bez branek.

A mohlo být i lépe. Jirka levačkou z přímáku napálil břevno, brankář soupeře si totiž postavil dočista směšnou zeď v podstatě mimo branku. "Ta zeď byla úplně blbě, viděls? Úplně blbě, škoda," líčil mi pak na střídačce téměř hrdina okamžiku.

Jenže legračně chytající brankář od té doby vlastně nezasahoval, protože nemusel. Stříleli jsme jen z uctivé vzdálenosti a v přibližně stejné vzdálenosti rány míjely branku, horizontálně i vertikálně. Při několika pěkných kombinacích chyběla ta poslední přesná přihrávka, nebo jsme o balon nějak smolně přišli.

Po přestávce však začali zčistajasna dominovat protivníci, když jsme ne úplně takticky otevřeli hru, anebo jsme se spíš nestíhali vracet. Zápas začal připomínat obligátní hru celkem neproduktivní kočky s letargickou myší. Můj výborně chytající náhradník či nástupce ale dlouho odolával, až jej konečně útočníci v bílém dočista vyšachovali.

Hned po chvíli jsme dostali druhý gól a pak už se vše vrátilo do starých kolejí: nepříznivý vývoj neměl kdo zvrátit, opory se flákaly, začali jsme hrát totálně odevzdaně. Rádoš se urazil, protože dostával málo příležitostí, a ostentativně se oblékl a zbytek zápasu prostál za čárou. Kapitána Václava zase chytla do kravaty jedna ze dvou devítek soupeře (to nás asi mělo zmást), takže se málem porval. K brance jsme se nicméně vůbec nepřiblížili, chvílemi ani na půlku, dostali jsme třetího a pak jsme se až na výjimky rozutekli domů či zapíjet žal.

Když jsme se třemi kolegy v blízké hospodě rozebrali další nezdařený výkon, shodli jsme se na tom, že nám chybí jeden hráč. Ten by tvořil hru, nahrával ostatním do šancí, ty by sám proměňoval; kdyby náhodou ne, stihl by se včas vrátit, důrazně by bránil, ale bez faulů, obětavě by padal do střel a povzbuzoval ostatní, když se jim nedaří. Po zápase by všechny pozval na pivko, ty poraněné by namasíroval, pak by všechny rozvezl domů, zařídil a zaplatil tréninky, o víkendech by odpískal všechny zápasy a nikdy by nenechal balon doma či registračky na střídačce.

To by se pak vyhrávalo!

text a fotky Řízek