ČEKÁNÍ V HOTELU UNION

Folkové Louny
text a fotky Řízek
 
Sobota večer, jedeme do Loun. Co tam, prokrista? Xavier Baumaxa, folkař úchylů, hraje a zpívá. Opravdová Vaškova přítelkyně tam bydlí, bude zde i její sestra, no a taky veslař Vašek. Naložíme do auta Marušku, Milana, Marťase a Kajetánovy běžky a pojedeme za další ostudou.

Ono to tentokrát nebylo zrovna valné vystoupení. Nejenom proto, že severočeský sprostý bard mě bavil před pár lety na prvních dvou deskách, zatímco koncert sestával spíš z té poslední. Především to bylo zoufale krátké!

Chlap, co má na internetu mrkací fotku.

Ostatně i ta cesta. Z okraje Prahy se dá skutečně jet pořád rovně a člověk dojede přímo do Loun, jen je občas potřeba vyhnout se nějakým dírám a výtlukům typu Slaného. Čas se pak dá zkrátit z dřívějších dvou a půl hodiny na příjemných čtyřicet minut, a to se vyplatí. Milanovi dokonce zbyl i jeden lahváč na zpáteční cestu.

Hotel Union? Zažil lepší časy. Málo lidí, rádoby mramor, šero, u zdí pár stolů. U jednoho seděla kapela, u druhého náckové, u třetího my. Kapela dlouze zvučila. Ukrajinský básník Em Rudenko posléze vyzval všechny v sále, i debilní holku v zelených kalhotách, aby uctili minutou ticha dva osvětlovače, kteří se měli cestou na koncert zabít v dodávce. A že se kvůli tomu začne o dvě hodiny později.

Svatý Mikuláš z Loun.

Vyvstaly otazníky, zda to nebyl slaboduchý vtip, na který jsme prostě jen nebyli naladění; googlili jsme tragickou nehodu dodávky v Černé kronice na iDnesu i v dalších už z principu méně kvalitních zdrojích. Úplně jistý si nejsem doteď, ale klonil bych se k tomu, že jo, se dvěma nácky jsem to rozebíral na záchodě a taky si mysleli, že jakože sranda. Tak jsme se obrnili trpělivostí a u stolu probrali všechno – od nechutných pěstních klínů po chlapa, který má na internetu mrkající fotku.

V Lounech se nikdy nevaří, místní tam jedí bagety a brambůrky. A pijí žatecké pivo. To se okamžitě stalo terčem posměchu muzikanta, který se svěřil, že už byl třikrát kakat. Kromě toho začal skutečně až před devátou. Oproti tomu, kdy jsem ho viděl naposledy, ztloustl, otupil hrany, přidal na umění – dokonce vystoupení odpálil jakousi kytarovou onanií na plíhalovsko-brabcovskou notu – a byl podstatně méně ožralý.

Čekání na umělce (ilustrační foto).

Hrál věci z nové desky, která mi připadá k neposlouchání a Marušce se líbí. Naživo se mi to líbilo také, možná i proto, že jsem ty skladby doposlechl až do konce. Debilní holka v zeleném a její partička pořád hlasitě mluvila, nebylo přes ně moc slyšet, a toho si všiml i Mistr, když chválil soustředěný poslech publika. „Až na jednu píču, která tu potřebuje řešit svoje problémy,“ utrousil zpěvák, ale myslím, že ho neslyšela. Ani B.B. King, syn A.A. Kinga, s nímž Baumaxa složil blues Kafkova Praha; ani Nedvěd, od kterého si půjčil Podvod a vytvořil jeho cikánskou verzi. Ani Pastrňák, jemuž naopak ukradl jeho cikánskou písničku a zblblé publikum ji považovalo za Baumaxův výtvor.

Z těch starých pecek zahrál jen Romale rap, Kultura je plná kultů a Držku v blátě, ještě pár lidí včetně zvukaře urazil a po asi hodině hraní „šel do prdele.“ A my vlastně taky, protože funkovou legendu Ovečky a ostatní jsme asi slyšet nemuseli, to radši ven do zimy a nejkratší rovnou cestou domů.