BÍLÁ ZA BÍLOU

Konec jedné éry, začátek další
text a fotky Řízek

Hrozně rád řídím malá bílá auta. Rád s nimi vozím Marušku, přátele, kamarády a kocoura do dáli i z hospody za rohem. A hrozně těžce se s bílými auty loučím, když je měním za další podobné. 

Felda byla kulturistka v upatlaném kabátu vyžilé líné knihovnice; její silný motor, sympaticky nepoddajný posilovač řízení, pár dalších tajných vychytávek a vymlácené tlumiče dělaly i z rutinní služební cesty do Kosoře něco mezi Dakarem a Monte Carlem. Jenže jedenáct let je mezi auty pomalu důchod a udržovat věkovitou krásku ve formě si žádalo nečekaně vysoká vydání.

Znáte Václava? Toho experta z primáckého Autosalonu, který dokonce svého času přerušil školu, aby mohl naplno pracovat jako pomocná síla v pneuservisu? Tak s ním jsme jednou jeli na lov aut na Moravu. Feldě se tam nechtělo, veděla, že tohle už je zlé a že jí do hustě popsaného techničáku jejího života brzo přibude další krotitel. Vzpomínky zůstanou a ještě jednou díky.

Cestou nám jednou varovně chcípla uprostřed ničeho, pak se odborník oddal spánku unavených expertů a moravské lány obalené neprostupnou mlhou proklimbal.

Moravský opel jsem si po nabušené feldě prostě nemohl koupit, byl velkej, pomalej, nemotornej a červenej a uvnitř vypadal jako holobyt po exekuci. Expert rovněž nesouhlasně zavrtěl hlavou a pak usnul. Jeli jsme dál.

Další lány, mlha, tiráky, pošmourno, gumová bageta a pančovaný benzín na pumpě uprostřed ničeho. "Hej, chalani, máme akci. Argentinské víno, hej jen za pětadvacet, hoši, no nekupte to." Nekoupili jsme to.

Krasavici jsem si vyhlédl na internetu, dva kovozemědělci provozovali v jedné vsi se zámkem a zdvořilými liškami něco mezi skládkou a autobazarem.

Tříválcový turbomotor šlapal jako hodinky na palubní desce traktoru, vše bylo až podezřele krásné. "Chalani, že jste to vy, tak jen pro vás a jenom dneska akce. Za takovou cenu, no nekupte to." Nekoupili jsme to, tutově to byla čórka s přetočeným tachometrem, navíc ten chlap byl imbecil. Ke všemu jsme měli asi padesát korun.

Pole, krávy, mrholení, dálnice. Konečně civilizace, expert se budí a loučí se, jsme doma. Volám Mírovi, že nechci další bazary, nechci další Moravu. Tentýž večer přijíždí naše princezna - malá, bílá, útulná a usměvavá a (promiň, kulturistko!) tak mladá. Žena se zamilovala na první pohled, nemohli jsme jinak než ji koupit.

A tak vítej u nás, malé bílé auto.