text a mobilní foto Řízek
Na fotbal chodíme zadarmo. Obecně vzato, věci zadarmo jsou mnohem lepší než věci za peníze. Ostatně jsou zápasy, v nichž by si za své výkony hráči ani procenta z našich vstupenek nezasloužili; a leckdy jsou zajímavější samotné zápasy o lístky zadarmo.
Proto jsem se cítil jako olympijský vítěz, když jsem třímal v ruce tři volňáskové lupeny na podzimní tečku Evropské ligy Sparta - CSKA, které jsem po půlhodinovém pátrání ulovil v spletitém labyrintu chodeb sídla firmy, kde nyní pracuji. Taková věc se ve smečce velice cení.
(Nevyčíslitelnou hodnotu vítězství nikterak nesnižovali ani spratkové, kteří před stadionem na Letné pár minut po začátku zoufale dealovali stejné lístky za padesát či sto korun.)
Na fotbal zadarmo se obvykle chodí s Kajetánem a Václavem. To má ovšem své nevýhody, například tu, že druhý jmenovaný během hrací doby zřídkakdy mlčí. A hlavně z nějakých důvodů pokaždé familierně komolí jména veškerých hráčů, jako by s nimi hrával odjakživa fotbálek někde na plácku. Jako by si letití kamarádi navzájem přidělili přezdívky. Vašku, já budu Špíňák a ty třeba Kadlečák, abysme se nepletli, když seš taky Vašek, víš co.
- Luki, ten Kweukáč, toho je taky kus, ty stehna a tak, skoro jako Wilfríďák. Ten je taky jako ze Slonoviny? Nebo vodkud von jako je, co?
- Kweuke? Nevim.
- No a co říkáš na toho Blážu, že dneska jako nechytá? Nevíš, jestli třeba není ňákej jakoby zraněnej?
- Nevim.
Dementní fanoušci házeli koule na rozhodčího. Je to stejně prima, jak tenhle sport spojuje úplné primitivy s námi, neskutečně chytrými. Před námi seděl gestapák s kloboukem, Kajetán mlčel a semtam se usmál, kapitánskou pásku místo vykartovaného Řepáka natáhl Brabčák. Byla hrozná zima, ale bylo to zadarmo.
Uprostřed slov dali Rusové gól, pak Bony dal dva, ale oba z offsidu. Zato Kadlečák do poločasu opravdovsky vyrovnal a my jsme spokojeně mohli složit deku a vyrazit do fronty na čaj a na klobásu.
Intelektuálové s barevnými šálami z kotle se tam bavili o tom, kdo komu uzeninu vylepší vlastnoruční pikantní
bílou majonézou. Byla to prostě prča.
Po přestávce přišla ještě hroznější zima. Jako v Rusku, chtělo by se říct. Tomu se asi podřídil i ruský hlasatel, když střídajícího Leónarda Kweukáče překřtil na Leonida.
Václav dál mlel, šla nám pára od úst a někde uprostřed slov Sparta tlačila. Byť vlastně o nic nešlo, karty byly rozdané, postup jistý, tyčka!
- Ty vole, tyčka! Kuckáč! Nebo to byl Vackoun, co, Luki, co?
- Kweuke.
- No jo, Kweukáč je fakt dobrej, že jo. A ty stehna!
- Jo.
A bylo. A bylo to zadarmo.
