čtvrtek 15. dubna 2010

VEJTAHA NA OBAMOVI


Tříkilové nasávání prezidentů
text a fotky Řízek

„Být novinářem, který čeká na letišti na přílet prezidenta Obamy, není kdovíjaké terno,“ postěžoval minulý týden ve sloupku v tištěné MF Dnes jeden redaktor. Vadilo mu, že dvě hodiny bezpečnostních prohlídek jsou vyváženy jen minutou Obamy. A protože takové texty přece nepatří na papír, ale na blog bezesporu jo, stěžuji si i já. Být novinářem, který čeká na letišti na přílet prezidenta Obamy, není kdovíjaké terno!


A co teprve na Medveděva. Moje čtyřdílná letištní mise totiž započala právě s jeho příletem. Neslavně. Na mramor starého ruzyňského letiště mi upadl foťák, že se všichni novináři s útrpným výrazem otočili. Přežil, ale Medveděv přiletěl pozdě. Já s ním, v jedenáct v noci jsem zmrzlý doma a ten malý pán ani nezamával.

Od focení jsem tam nebyl - od toho tam byli profíci. Měl jsem jen dělat to, co ten nespokojený kolega, a sice čekat a psát. Přesto se mi podařilo splašit zábavnou hračku, která nekonečné čekání vylepšila. Obří objektiv! Obama přivezl úsměvy, ty přítomným fotoreportérům vyloudila na rtech i kombinace mého prťavého nikona s třístovkovým objektivem o rozměrech protitankové střely. Vypadalo to asi jako xenony na felicii. Přesto jsem prezidentské mávání asi jako jediný nezachytil (neostřilo to), zato mám policajtku.


Odpoledne odlétal Medveděv, červený koberec byl na svém místě, policajtka taky, malý muž v modrém saku se dokonce i otočil a zamával. Tentokrát jsem se soustředil a mávání mám. Uniformované múze jsem řekl: "Na shledanou," a ona odpověděla: "Na shledanou."


A v pátek ráno odlétal i Obama. Pyrotechnický pes očmuchal mou batožinu a tajný agent vyzkoušel, jestli moje D 90 opravdu fotí, a není to ve skutečnosti protitanková střela. Prezident přijel v koloně a mával tak dlouho, že jsem ho obrazově sejmul i já. A pak mě málem odfoukly rotory Air Force One, což bylo přesně to, bez čehož by summit nebyl pořádným summitem...


A to bylo tak nějak vše; ledva se prezidentský speciál odlepil od země, v tramvaji jsem rozžvýkal několikrát zrentgenovanou a očmuchanou svačinu a začal se těšit na nějaké další nasávání celebrit.

Žádné komentáře:

Okomentovat