MIKULÁŠOVY PATÁLIE

Veselá totalita v kině
text a foto Řízek

Někdy se to prostě nevydaří. Takovým případem byla i nadílka, kterou měla vyvrcholit tradiční, prý už 39. Mikulášská mitra, již podruhé hostilo radotínské kino. Ono by to vlastně nebylo zas tak špatné, kdyby
- Mikulášovi nepadaly vousy z holé brady a čepice z nadměrně kudrnatých vlasů;
- někdo škodolibě nevypnul mikrofon;
- světec v Matoušově podání z nějakých neznámých příčin po vstupu na pódium ztratil veškerou kuráž, smysl pro improvizaci, herecké nadání a chvílemi neudělal ani „hopl hé“;
- Mikuláš měl nebeskou knížku, v níž jsou zapsané všechny hříchy i to, kdo pomáhal a kdo zlobil – a netvrďte mi, že žádná taková knížka neexistuje;
- se děti tak zuřivě nebály čerta, že si skoro žádné kromě Vlastíka pro čokoládovou dobrotu, na niž Mikuláš stejně zapomněl, nechtělo jít;
- Mikuláš nevolal na čerta: „Mikuláši, přines mi sem nějaké děti.“

(Výčty jsou teď moderní, jinak bych to samozřejmě napsal ve větách.) Na druhou stranu, i rozpačitý Mikuláš má můj obdiv, já bych si na to netroufl. Sice mě to chvílemi přivádělo k myšlence využít příští rok Mikuláše z půjčovny, neboť vypůjčený projektor se osvědčil velmi, ale při Mitře 2010 určitě zase bude nebeská návštěva lepší.


Hrály se scénky, jako každý rok se v této ošemetné disciplíně soutěžilo. Jako každý rok zvítězili kluci, i tentokrát se dívčí oddíl seřadil na 5.-8. místě a moderátor Venál sám sebe nepřímo pochválil, že snad nikdy nikdo na světě Mitru nevyhrál dvakrát po sobě, až teď on. Nutno říci, že jejich verze Prodané nevěsty byla hlavně precizně nazkoušená a bezvadně vypravená, národní klasiku ani příliš neurážela.



To se naopak nedalo říci o scénce naší, pojmenované po jednom z hlavních hrdinů Rocky II. Nicméně spádu celého dopoledne (vzhledem ke tmě v sále mám pořád tendenci psát večera) jistě pomohlo, že dobrá třetina příběhu zůstala divákům skryta v zapomnění aktérů a neschopnosti donést veškeré rekvizity. Ale i tak obhájené třetí místo není špatné, navíc nám ty fórky zbyly do dalšího roku. Ovšem se špetkou nutné objektivity dodávám, že bychom mohli být klidně 5., 6., a nemohli bychom se na „transparentní tajnou“ porotu příliš hněvat. I letos nás prostě podržela.

Na druhém místě skončili vlčci s oslavnou ódou na turisťák, v němž využili totální chytlavosti a variability předlohy Když jsem já sloužil. Na rozdíl od otravných playbacků řady ostatních opravdu zpívali, bylo to krátké, svěží a legrační. Kdyby mě někdo pustil do poroty, dal bych jim desítku, i proto, že mi byl Venál svým holedbáním, jako že Prodaná nevěsta určitě zvítězí, neskutečně protivnej.


Vedení druhých vlčků se zřejmě rozhodlo šokovat, vybrali si jeden z Topolových indiánských příběhů o kojotovi a na pódium přinesli umírající zvířátka. Nejlepší z holčičích scének (a nejsem si jist, zda i podle poroty) byli Simpsonovi – a to jsme vždy dětem vtloukali, že parodii nelze zparodovat. Šlo to. Jen díky kreativní práci s osvětlením ty fotky stojí za prd. První scénku berušek, která skončila na posledním místě, jsem neviděl, neboť jsem zrovna šílel z hektické přípravy promítání.


Zbytek Mitry se pro mě poněkud mrzutě nesl více méně v normalizačním duchu, jiřičky hrály spartakiádu na kolovrátková Poupata, což pro mě bylo takřka nevydýchatelné (krásný úděl máme dnes...), vydry se zase rozhodly stvořit muzikál snad ze všech písní na světě, a pointovaly to přihřátou písní tragédů z Nightwork. Třeba Vlastovi se to ale líbilo.


Scénku kadetů jsem nepochopil, třebaže jsem se snažil, ale aspoň vizuálně byla pohybující se lavička téměř velkolepá. „Horští pumy“ se vytasily(i) s jakýmsi megamixem filmových trháků, zvlášť pěvecká čísla byla téměř nezapomenutelná, stejně jako Zyrtekův boj s rozkládacím lehátkem. To byl asi nejvtipnější moment več... dopoledne.


Celkově to letos vůbec nebylo špatné, kino naší besídce velmi svědčí a naši dramaturgové se s ním skvěle sžili, byť tam mnozí rok nebyli (můj případ). Sice budu trochu jako Venál, ale musím pochválit i promítání z fotek, které jsme se snad už taky naučili. A tradičně nezklamaly ani větrníky a banány. Jen ten Mikuláš a moc normalizace, jinak pohoda.

Můj kamarád, kterého mám v mobilu uloženého jako Závodník a s nímž jsem před časem na kole absolvoval úžasnou sedmihodinovku, má na svém blogu http://ciperajan.blog.cz/ z nějakého důvodu procentuální hodnocení zdaru veškerých akcí. V souladu s ním tak pravím:

Akce se povedla na 75 %.