PORADA

Takže dobré ráno, asi pomalu začneme. Nejspíš už nikdo nepřijde, ledaže by kocour... Pepane! No tak, vylez!

Hm, asi chrápe. Přitom jsem zrovna chtěl, aby si to dneska poslechl. Tak holt jindy.

Každopádně díky, že jste dorazili. Teda spíš dorazila (pauza na smích). Já bych začal zhodnocením včerejška. Tak bylo to klasické pondělí, trochu nám trvalo, než jsme se rozjeli, ale nakonec jsme to myslím zvládli se ctí.

Vlastně ten úplný začátek byl dobrej, tady bych chtěl rozhodně pochválit Hedu - vstávání v 6:30 je o mnoho lepší než v 5:30. Řekl bych, že bychom se toho mohli do budoucna držet. Ne, že by dosavadní praxe byla úplně špatně, to zase ne, nicméně je tam podle mě prostor pro mírné zlepšení.

Co se tedy nepovedlo vůbec, a to bych teda chtěl říct především k Pepanovi, kdyby tu byl, jenomže teda zřejmě chrápe v té skříni, je ta deka s batohem. Já samozřejmě chápu, že ta dieta je nepříjemná, ale prosím, musíme se trochu semknout a řekneme trochu potlačit ta ega a pokusit se navzájem o nějakou ohleduplnost, protože tohle přece nejde. Ta počuraná deka i po vyprání pořád smrdí, vlastně je to jako válet se ve stelivu, jen bez těch granulí, jak trefně poznamenala Maruška. Ta tu mimochodem není, protože je dneska v práci jinde. A ten batoh, jako to si nelze nebrat osobně. Já s ním tak rád běhám,  stejně jako s těmi botami, ale k těm se vracet už nebudeme – což Pepan dobře ví. Hlavně my teď potřebujeme řešit jiné věci než donekonečna prát tyhle potřísněné předměty. Nic, kocour tu není, tak to holt na příští poradě zopakuju. Důrazně, samozřejmě.

Vraťme se k tomu začátku. Chtěl bych rozhodně vyzdvihnout Hedu za dopolední procházku. Tady vlastně není co vytknout, pohybově to myslím bylo zcela na hranici možností dítěte i korbičky. Velmi pěkné byly ty úsměvy na bývalého kolegu Radka, kterého jsme potkali v kavárně, jak kohosi griloval. Tam snad jen pro příště by to chtělo v tom kočárku po všech těch zážitcích třeba na chvilku ulehnout, čímž by se nejspíš minimalizovalo kníkání.

Ještě bych chtěl zhodnotit oběd, to bylo asi to nejmrzutější a to si asi uvědomuje každý z nás, jak tu sedí. Přitom to chutnalo výrazně lépe, než to vypadalo. Ale těžko někomu něco vytknout, snažili jsme se to nějak kousnout, jenže ten zoubek prostě pořád ještě bolel. Musím ocenit, že jsme to nakonec vyřešili mlíčkem a že jsme se k tomu vrátili za studena.

K odpoledni asi nic nemám, akorát svačina z borůvek nemusela skončit na tom pyžámku, nicméně tohle jsou věci, které se podle mě časem zajedou a patří k tomu. Třeba i v tramvaji už umíme dát znamení řidiči, což je tedy velký posun. Dobrý nápad byl potkat mámu u Národního divadla, to nám všem udělalo radost.

Pojďme na dnešní plány. Pepan zas nic neposlal, ale u něj to tak nějak dokážeme odhadnout. Bude spát a pak se nají a pak bude spát. Deku necháme znovu vyprat. No a my s Hedou bychom se mohli vidět s kámošem Adamem v parku a potom třeba hodně dlouho mlátit vařečkou do ešusu nebo spíš do jeho okolí. Heda by mohla ještě nějakou dobu couvat po koberci a ožužlávat kalíšky. K obědu bude ta hmota ze včerejška, ten zub se už určitě umoudří.

Hedo, ty zíváš? Tebe to snad nebaví? Aha, ty si i mneš očička a taháš za ouško. Tak si pojď prosím tě ještě na chvilku lehnout. Porada končí, dík, že jste přišli, přeju vám hezký dobrý den.

text a foto Řízek